Wackernagelův zákon: Porovnání verzí

 

Podle tohoto zákona se nepřízvučná slova (tzv. [[Příklonka|příklonky]]) kladla za přízvučná slova a obsazovala druhé místo ve větě.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Bičovský|jméno=Jan|titul=Vademecum starými indoevropskými jazyky|vydavatel=Nakladatelství Univerzity Karlovy|místo=Praha|rok=2009|strany=72}}</ref> Tento jev (nepřízvučná [[zájmena]] a [[partikule]] na druhém místě ve větě) lze z části pozorovat v některých současných indoevropských jazycích, například [[čeština|češtině]] a [[francouzština|francouzštině]]. Také v [[litevština|litevštině]] dříve nepřizvučná zájména občas nacházela mezi předponou a kořenem slova – jako v případě ''iš'''mi'''trauk'' ''vyprosti mě'', kdy v současnosti se uživá forma se přízvučným zájmenem ''ištrauk mane''.