Nikolaj Petrovič Kamanin: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m r2.7.1) (robot přidal: uk:Каманін Микола Петрович značka: ukliknutí |
vložen český zdroj do refů a z něj maličko rozšířeno |
||
Řádek 27:
Nikolaj Petrovič Kamanin se narodil v dělnické rodině, byl ruské národnosti. Po dokončení střední školy roku 1927 postoupil do Rudé armády. Roku 1928 absolvoval Leningradskou vojenskou teoretickou školu vojenského letectva, roku 1929 Borisoglebskou vojenskou leteckou školu pilotů. Poté sloužil v [[Sovětské letectvo|letectvu Rudé armády]]. Roku 1932 vstoupil do [[Komunistická strana Sovětského svazu|komunistické strany]].
V únoru 1934 byl nadporučík Nikolaj Kamanin jmenován velitelem smíšeného leteckého oddílu sestaveného pro záchranu posádky parníku [[Čeljuskin]], který se potopil u ostrova [[Koljučin]] v [[Čukotské moře|Čukotském moři]]. V obtížných meteorologických podmínkách oddíl provedl přelet do čukotského Vankaremu, ležícímu 140–160 km od Čeljuskinců, kteří si vybudovali tábor na ledu. Letci zachránili všech 104 lidí, Kamanin sám v devíti letech odvezl 34 polárníků. Všichni letci byli vyznamenáni titulem [[hrdina Sovětského svazu]]<ref
| příjmení = Pacner
| příjmení2 = Vítek
| jméno = Karel
| jméno2 = Antonín
| titul = Půlstoletí kosmonautiky
| vydavatel = Paráda
| místo = Praha
| rok = 2008
| isbn = 978-80-87027-74-4
| kapitola = Životopisy hlavních účastníků
| strany = 435
}}</ref> (bylo to první udělení titulu, Kamanin se stal hrdinou č. 2) a [[Leninův řád|Leninovým řádem]].
Roku 1937 byl zvolen do nejvyššího sovětu SSSR. Roku 1938 absolvoval [[Žukovského vojenská letecká inženýrská akademie|Žukovského vojenskou leteckou inženýrskou akademii]]. Účastnil se [[Zimní válka|Zimní války]] ve funkci velitele lehké bombardovací brigády. Koncem roku 1940, v hodnocti plukovníka, byl jmenován zástupcem velitele letectva [[Středoasijský vojenský okruh|Středoasijského vojenského okruhu]], řídil formování a výcvik leteckých útvarů pro frontu.
Řádek 33 ⟶ 45:
V sovětsko-německé válce bojoval od července 1942, zprvu velel 292. bitevní letecké divizi [[Kalininský front|Kalininského frontu]], od února 1943 8. smíšenému (v červenci 1943 přejmenovaného na 5. bitevní) leteckému sboru v sestavě [[1. ukrajinský front|1.]], pak [[2. ukrajinský front|2. ukrajinského frontu]]. Zasadil se o zdokonalení taktiky bojového nasazení bitevníků [[Il-2]]. Účastnil se Velikolucké, Belgorodsko-Charkovské, Kijevské, Korsuňsko-Ševčenkovské, Lvovsko-Sandoměřské, Budapešťské a Vídeňské operace. Patřil mezi nejlepší sovětské generály, v letech 1942–1945 byl 17x jmenován v příkazech vrchního velitele.<ref>[http://www.duel.ru/200417/?17_6_2 Ю.И. Мухин «Благодарность без благоволения»] (Jurij Muchin ''Uznání bez přízně''</ref>
Po válce zprvu nadále velel sboru. Od roku 1947 pracoval v Hlavní správě civilního letectví, v letech 1951–1955 byl zástupcem předsedy [[DOSAAF]] pro letectví. Roku 1956 absolvoval [[Akademie generálního štábu|Akademii generálního štábu]]. V letech 1956–1958 velel letecké armádě, pak se stal zástupcem náčelníka hlavního štábu letectva pro bojovou přípravu.<ref name="Půlstoletí">Půlstoletí kosmonautiky, str.435</ref>
Roku 1960 byl pověřen celkovým dohledem nad výcvikem kosmonautů ve funkci zástupce náčelníka bojové přípravy letectva pro kosmos. Roku 1966 získal větší autoritu po přejmenování jeho funkce na „pomocník Hlavního velitele letectva pro přípravu a zabezpečení kosmických letů“. Roku 1971 byl odvolán z této funkce, předal
Zemřel 12. března 1982, pochován je na [[Novoděvičí klášter|Novoděvičském hřbitově]].
| |||