McDonnell F-4 Phantom II: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
mBez shrnutí editace |
m →Popis |
||
Řádek 84:
Během jeho výroby vznikla celá řada variant, ale jeho základní uspořádání zůstalo až na detaily shodné. Všechny letouny byly dvoumotorové, každý motor byl namontován na každé straně trupu se vstupy vzduchu přímo za sedadlem pilota s výstupy trysek pod ocasem letounu. Hlavní podvozek je jednokolový, podvozek v přídi má dvě kola a zatahuje se směrem dozadu. Příďový podvozek je otočný o 360°. Vnější část křídel má vzepětí 12° pro lepší stabilitu letounu. Křídla u většiny variant jsou sklopná pro úsporu místa na palubě letadlové lodi. [[Vodorovné ocasní plochy|Plovoucí ocasní plochy]] (stabilizátory) mají záporné vzepětí pod úhlem 23°.
Letoun Phantom je stíhací letoun impozantních rozměrů s maximální vzletovou hmotností větší než 27 000 kg<ref name="donald worldp268">Donald and Lake 1996, str. 268.</ref>, který dokáže vyvinout rychlost Mach 2,23 s počáteční stoupavostí 41 000 stop/min (210 m/s)<ref name="USAF Fighters p198">Dorr and Donald 1990, str. 198.</ref>. Může nést výzbroj o hmotnosti až 8 400 kg na devíti externích závěsnících. Výzbroj letounů zahrnuje střely vzduch-vzduch, vzduch-země a nejrůznější typy [[Letecká puma|bomb]].<ref name="F4D factsheet">[http://www.nationalmuseum.af.mil/factsheets/factsheet.asp?id=2276 McDonnell Douglas F-4D “Phantom II”.] ''National Museum of the USAF''. Citováno: 27. srpna 2011.</ref> První verze letounu F-4, podobně jako další stíhačky té doby, nebyly vybaveny pevně zabudovaným kanónem<ref>Angelucci 1987, str. 310.</ref>, nicméně pozdější varianty byly vybavovány rotačním kanónem [[
Provedení tohoto letounu dosahujícího dvojnásobku rychlosti zvuku s dlouhým doletem a možností nést velký náklad bomb se stalo vzorem pro následující generace lehkých a středních stíhacích letounů určených hlavně pro boj ve dne.<ref>Donald, David. ''Warplanes of the Fleet''. London: AIRtime Publishing Inc., 2004.</ref>
| |||