Karađorđe Petrović: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m opraven název Oplence |
m napřímení odkazu |
||
Řádek 57:
Turci se však dále krutě mstili za své nedávné ostudné porážky a více než dříve terorizovali křesťanské obyvatelstvo. V rozporu se všemi mezinárodními dohodami Porta pokračovala v předešlém krvavém útisku křesťanů a drancování země bestiálními metodami středověkých asiatů.
V roce [[1808]] byl dokonce Karađorđe Petrović zvolen jako dědičný Nejvyšší vůdce Srbů. Pod tlakem [[Napoleon Bonaparte|Napoleon]]ovy armády, spojenec Srbů Rusko podepsalo mírovou smlouvu s Tureckem v roce [[1812]], díky čemuž museli Srbové čelit osmanské armádě sami.
Karađorđeho povstalecké oddíly se z několika set mužů rozrostly na tisíce a porážely turecké řadové jednotky, které se stále více omezovaly pouze na udržení městských pevností a po řadě bojů vytvořil na území bývalého bělehradského pašalíku vládu, nezávislou na sultánovi. Turci se dál snažili Karađorđa buď zabít, nebo alespoň podplatit a nabízeli mu poklady. Úspěchy povstání však zmařily výsledky bukurešťského míru a [[Karađorđe]] v roce [[1813]] uprchl do [[Rakouské císařství|Rakouska]].<ref>Geografický místopisný slovník světa, Academia, heslo Srbsko, str. 754</ref>.
Řádek 64:
[[Soubor:Monument to Karadjordje on Vracar.jpg|thumb|250px|Pomník Karađorđeho na [[Vračar]]u v Bělehradě, v pozadí [[Chrám svatého Sávy|chrám Sv. Sávy]]]]
V roce [[1815]] vypuklo [[druhé srbské povstání]], které svým rozsahem a úspěšnosti nezaostávalo za povstání prvním. Vůdcem se stal Miloš Obrenovič a jeho vítězné akce vedly až k mírovému jednání s Turky. Nemalý vliv na příznivý vývoj srbské situace měly i úspěchy [[Ruské impérium|Ruska]] ve válce s [[Napoleon Bonaparte|Napoleon]]em,které zhatily turecké naděje na oslabení odvěkého nepřítele. [[Obrenovič]] dosáhl svého uznání dědičným srbským knížetem ze strany [[Porta|Porty]] roku [[1830]] a přesto, že byl negramotný, započal úspěšně s budováním základu [[srbské knížectví|srbského knížectví]]. Proces osamostatňování bývalého tureckého [[vazal]]a probíhal pomalu a podléhal mnoha omezením mezi něž patřil i zákaz zřízení srbské armády.<ref>http://forum.valka.cz/viewtopic.php/p/318717#ixzz0cDiHOR2t Článek na forum.valka.cz</ref>
V Rakousku se ale roku [[1817]] nechal se přesvědčit, že je třeba potajmu se vrátit do [[Srbské knížectví|Srbska]] a připravit a posílit rodící se [[Druhé srbské povstání|další povstání]] společně s knížetem [[Miloš Obrenović|Milošem Obrenovićem]]. Ten však byl mezitím Turky za svoji účast v protitureckém hnutí omilostněn a také měl jiný plán na osvobození Srbska, který spočíval ve smírnějším postupu proti Turecku. Charismatický a v národě oblíbený vojevůdce Karađorđe Petrović však do těchto záměrů nezapadal a velmi se příčil [[Istanbul]]u.
| |||