Rastattský mír: Porovnání verzí

Odebráno 29 bajtů ,  před 8 lety
m
Robot opravil přesměrování na Války o dědictví španělské - Změněn(y) odkaz(y) na Válka o španělské dědictví; kosmetické úpravy
m (robot přidal: hu:Rastatti béke)
m (Robot opravil přesměrování na Války o dědictví španělské - Změněn(y) odkaz(y) na Válka o španělské dědictví; kosmetické úpravy)
[[Soubor:Western Europe Utrecht Treaty.jpg|thumb|Evropa po rastattském míru v roce 1714]]
'''Rastattský mír''' je označení pro mírovou smlouvu mezi [[habsburská monarchie|Rakouskem]] a [[Francouzské království|Francií]], uzavřenou [[7. březen|7. března]] roku [[1714]] v německém městě [[Rastatt|Rastattu]]u. Tato dohoda navazovala na předchozí [[utrechtský mír]] z [[11. duben|11. dubna]] [[1713]] a ukončovala [[VálkyVálka o dědictví španělské dědictví|válku o španělské dědictví]].
 
Podle této smlouvy Rakousko obdrželo od [[Španělsko|Španělska]] [[Neapolské království|Neapolsko]], [[Milánské vévodství|Milánsko]] a [[Sardinské království|Sardinii]] v [[Itálie|Itálii]], dalším důležitým ziskem bylo pro něj [[Rakouské Nizozemí|Španělské Nizozemí]]. Francouzské království ve prospěch Rakouska bylo nuceno odevzdat [[Freiburg im Breisgau|Freiburg]] a několik dalších drobných oblastí u svých východních hranic, naopak získalo pevnost [[Landau in der Pfalz|Landau]].
 
=== Rýnské tažení roku 1713 a ukončení války ===
Rakousku zbývali pouze spojenci ze [[Svatá říše římská|Svaté říše římské]], jeho armáda se kromě rakouských vojáků skládala také z vojsk [[Sasko|saských]], [[Hesensko|hesenských]] a [[Hannoversko|hannoverských]] a jejího velení se v květnu roku [[1713]] opět ujal Evžen Savojský. Francouzská armáda pod velením [[markýz|markýze]]e Villarse měla zhruba dvojnásobnou převahu a převzala iniciativu, 20. srpna dobyla Landau a 1. listopadu donutila ke [[Kapitulace|kapitulaci]] Freiburg. Poté se armády rozešly do svých zimních [[ležení]].
 
Francie sice dosáhla určitých úspěchů, ale celkově ji válka značně finančně vyčerpávala, zvlášť v situaci, kdy musela bojovat na nepřátelském území. Rakousko na tom bylo podobně. Úpadek jeho armády dokumentuje fakt, že během tažení si jeho vojáci vařili k jídlu žaludy a jejich [[dragoun|dragounští]] koně museli jíst spadané listí. Proto již v době, kdy byl dobýván Freiburg, byli oba nepřátelští vojevůdci prostřednictvím [[Rýnská Falc|falckého]] kurfiřta [[Jan Vilém Falcko-Neuburský|Jana Viléma Falcko-Neuburského]] v kontaktu. 1. listopadu byla mezi nimi domluvena schůzka, která se uskutečnila 26. listopadu na bádenském zámku [[Rastatt]] a tím začala vlastní mírová jednání.<ref>Vlnas, str. 451–453.</ref>
 
=== Vztah Evžena Savojského a maršála Villarse ===
Zajímavý byl vztah obou hlavních vyjednavačů rastattského [[kongres|kongresu]]u maršála Villarse a Evžena Savojského. Ačkoli proti sobě několikrát stáli na bitevním poli, mimo jiné v nejkrvavější bitvě [[18. století]] [[Bitva u Malplaquet|u Malplaquet]],<ref>Vlnas, str. 356.</ref> byli dobří přátelé.<ref>Vlnas, str. 346.</ref> Poznali se už v roce [[1687]] při vojenském tažení v Uhrách, zvláštní je, že vojenské schopnosti pozdějšího slavného rakouského vojevůdce na Villarse v té době příliš velký dojem neudělaly.<ref>Vlnas, str. 76.</ref> V kontaktu byli i v posledních několika letech 17. století, kdy byl markýz Villars francouzským [[Vyslanec|velvyslancem]] ve [[Vídeň|Vídni]].<ref>Vlnas, str. 136.</ref> Oba je spojovala např. osobní odvaha a schopnost v kritickém okamžiku bitvy nasadit svůj vlastní život.
Důkazem jejich stále trvajícího přátelství může být i to, že se při úvodním setkání v Rastattu upřímně a vřele objali. Během mírového vyjednávání v Rasttatu pak zcela opomíjeli složitý [[protokol]] diplomatického vyjednávání plný [[Obřad|ceremoniálních]] záležitostí, typický pro tehdejší [[baroko|barokní]] období. Často se navštěvovali, vtipkovali spolu a po večerech hráli karty nebo poslouchali hudební představení. Při vlastních diplomatických jednáních však tvrdě hájili zájmy svých států. Chování svého protějšku popisoval maršál Villars v dopise do Francie tímto způsobem: „Jsme zde, princ Evžen a já, v těsných osobních vztazích. Jeho charakter nezná žádnou přetvářku a on mi sděluje zcela svobodně své mínění o všem, vyjma záležitostí týkajících se jeho panovníka“.<ref name="Vlnas455"></ref>
 
Rakousko si mírovým jednáním v Rastattu dokázalo dohodnout mnohem lepší podmínky, než mu nabízela Francie prostřednictvím utrechtského míru. Podle toho také vypadalo přivítání Evžena Savojského ve Vídni 19. března 1714 – jinak velmi rezervovaný císař Karel VI. ho veřejně objal a políbil. Nejdůležitější bylo rozšíření jeho říše o [[Španělské Nizozemí]], zmenšené pouze o oblast [[Gelderland|Geldern]] (ta připadla Prusku) a severní pevnostní bariéru, kterou získalo Holandsko. Dále rakouští Habsburkové získali [[Milánské vévodství]], [[Sardinie|Sardinii]], [[Neapolské království|Neapolsko]], [[Mantova|Mantovu]], [[Comacchio]], [[Mirandola|Mirandolu]] a tzv. [[Stato dei Presidii]], území zahrnující dřívější opěrné body Španělska na [[Toskánsko|toskánském]] pobřeží. Ten bod utrechtské smlouvy, který popisoval přenechání některých [[Lombardie|lombardských]] území Savojsku, nebyl v rastattské smlouvě vůbec zmíněn. Karel VI. už nemusel odškodňovat knížete Rákócziho a oproti utrechtskému míru ani bavorského kurfiřta Maxe Emanuela. Císař se však musel vzdát svých spojenců ve španělském [[Katalánsko|Katalánsku]], kteří byli v září 1714 poraženi. Proto i když se formálně nevzdal nároku na Španělsko (jeho podpis je na oficiální smlouvě doprovázen např. tituly král Cordoby, Korsiky a podobně), bylo jasné, že šance na jeho získání jsou velmi malé.
 
Hranice Francie se v podstatě vrátily do stavu daného [[rijswijský mír|rijswijskou smlouvou]] z roku 1697, to znamená, že se příliš nezměnily. Ludvík XIV si sice mohl ponechat pevnost [[Schwer zu sagen|Landau]], ale musel vrátit město [[Freiburg im Breisgau|Freiburg]] a několik dalších míst na pravém břehu [[Rýn|Rýna]]a.<ref name="Vlnas457"></ref>
== Následky ==
229 795

editací