Vnitřní makedonská revoluční organizace: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m 5. listopadu->5. listopad |
m drobnosti v transkripci |
||
Řádek 1:
'''Vnitřní makedonská revoluční organizace''' ('''VMRO''', v [[cyrilice|cyrilici]] '''ВМРО''') byla v [[19. století|19.]] a [[20. století]] [[Nacionalismus|nacionalistická]] revoluční politická organizace působící na území [[Bulharsko|Bulharska]] a [[Makedonie (region)|Makedonie]].
Organizace několikrát změnila svůj název, pod zkratkou VMRO ale působila nejdelší období. Byla založena [[5. listopad|5. listopadu]] [[1893]] pod názvem TMORO (tajná makedonsko-[[Edirne|odrinská]] revoluční organizace) v domě [[Soluň|soluňského]] knihovníka Ivana Hadži Nikolova. Připojili se k ní učitelé [[Damijan Gruev]],
[[Soubor:IMARO Activists - Bulgarian Comitadjii - Captured by the Ottoman Police.jpg|right|thumb|Bojovníci VMRO zatčení policejními sbory Osmanské říše. VMRO aktivně bojovala proti Turkům a nebála se i teroristických akcí, tj. bombových útoků a zabíjení]]
Řádek 8:
Po roce [[1913]] působila v oblastech, které Bulharsko ztratilo ve prospěch [[Srbsko|Srbska]] a [[Řecko|Řecka]]. VMRO se aktivně zapojila do [[Terorismus|teroristických]] akcí ve [[Vardarská Makedonie|Vardarské Makedonii]], která byla předmětem sporu mezi [[Bělehrad]]em a [[Sofie|Sofií]]. Nenávist VMRO k tehdejšímu režimu, který v zájmu jugoslávské jednoty považoval Makedonce za neuvědomělé Srby (případně jižní Srby), gradovala a projevovala se různými bojovými akcemi. Na přelomu dvacátých a třicátých let navázalo VMRO úzké vztahy s [[Chorvatsko|chorvatskými]] [[Ustašovci]] a [[Fašistická Itálie|fašistickou Itálií]]. Jednomu z členů organizace, [[Vlado Černozemski|Vladu Černozemskému]], se dokonce podařilo v [[Marseille]] spáchat atentát na tehdejšího nepopulárního [[Království Jugoslávie|jugoslávského]] krále [[Alexandr I. Jugoslávský|Alexandra I.]]. Organizace ale působila také v samotném Bulharsku. Tam její agenti v roce [[1923]] spáchali atentát na tehdejšího premiéra [[Aleksandar Stambolijski|Aleksandra Stambolijského]], který prosazoval ústupky v zahraniční politice s Jugoslávií a Řeckem, aby se mohl lépe soustředit na vnitřní problémy země.
VMRO jednala o spolupráci také s komunisty, což podporoval silně [[Sovětský svaz]] (který doufal, že by se mu tím podařilo zvýšit svůj vliv na Balkáně) a zároveň to velmi provokovalo tehdejší jugoslávskou i bulharskou vládu. Na základě těchto jednání se VMRO vyslovila pro boj za balkánskou komunistickou federaci a svržení monarchistických režimů. Představitelé organizace ([[Todor
Obavy z aktivit VMRO v oblasti jižní Jugoslávie, tedy přesně Makedonie, donutily vládu v Bělehradě k provedení přísných bezpečnostních opatření. Hranice byla uzavřena, mezi oběma státy platila vízová povinnost. V pohraničním pásmu mezi oběma státy byly vybudovány strážní věže a ploty, ne nepodobné těm, které vznikly v časech [[železná opona|železné opony]].
| |||