Violet Wegnerová: Porovnání verzí

Princ Petr se nakonec vzdal nadějí na získání odškodného. [[29. duben|29. dubna]] [[1924]] se tedy Violet Wegnerová v pravoslavné [[Katedrála sv. Alexandra Něvského|katedrále sv. Alexandra Něvského]] vdala za prince Petra Štěpána Petroviće-Njegoše. Svatby se zúčastnili pouze někteří členové a přátelé královské rodiny a rodiče Violet Wegnerové. Po svatbě přešla Violet k [[Pravoslaví|černohorské pravoslavné církvi]] a přijala jméno Ljubica – až do konce života jí ale všichni oslovovali jejím původním jménem.

V roce [[1926]] se manželé rozhodli, i přes některé nesouhlasící členy Petrovy rodiny, přestěhovat do [[Dánsko|Dánska]] na [[Jutský poloostrov]] na místo Violetina narození – do venkovské usedlosti [[Ilderhede]]. Zde strávili příjemné a klidné čtyři roky života ve společnosti dánských venkovanů. Příroda v okolí Ilderhede naprosto uchvátila navrátivší se Violet Wegnerovou. Ta během života zde působila v místním malém divadelním kroužku v městečku [[Stakroge]] a věnovala se zahradničení - v Ilderhede nechala například postavit malinkou [[oranžérie|oranžérii]] a vysázet alej podél dlouhé příjezdové cesty vedoucí k usedlosti. Bohužel, v roce [[1930]] se museli manželé kvůli Petrově zhoršenému zdravotnímu stavu přestěhovat do [[Itálie|italského]] lázeňského města [[Merano]]. Zde princ o dva roky později, [[7. květen|7. května]] [[1932]] ve 43 letech zemřel. Smrt manžela byla pro princeznu Violet další hlubokou citelnou ztrátou. Z Itálie se přestěhovala zpět do Paříže, kde se začala opět angažovat coby kabaretní herečka ve Folies Bergère.