Dynastie Holstein‑Gottorp‑Romanov: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Petr III. Ruský |
m 30. ledna->30. leden 6. dubna->6. duben 14. dubna->14. duben 2. července->2. červenec 15. července->15. červenec 18. července->18. červenec 19. července->19. červenec 11. srpna->11. srpen 31. srpna->31. srpen 8. října->8. říjen 23. pro... |
||
Řádek 64:
[[Soubor:Tsesarevich alexis.jpg|thumb|Cesarevič [[Alexej Nikolajevič]] v roce 1917]]
K tragickému konci dynastie, která v [[První světová válka|1. světové válce]] a [[Ruská revoluce|revoluci]] ztratila 18 svých členů, také přispěla osobnost cara [[Mikuláš II. Alexandrovič|Mikuláše II.]], jenž nestačil na úkoly, které doba ukládala panovníkovi. Situaci zhoršovala i carevna [[Alexandra Fjodorovna]], která posilovala absolutistické smýšlení svého chotě. Navíc následník [[Alexej Nikolajevič]] trpěl hesenskou [[Hemofilie|rodovou krvácivostí]]; v souvislosti s tím panovaly stálé obavy o život jediného následníka trůnu. Kolem carské rodiny se vytvořilo ovzduší, v němž nabývali vlivu mystičtí dobrodruzi, z nichž nejznámější je [[Rasputin]]. Za světové války vyvrcholila opozice ze strany členů rodu proti této kamarile účastí velkoknížete Dimitrije Pavloviče (viz OSNND I-2, str. 122) na zavraždění Rasputina a kolektivním dopisem velkoknížat carovi, v němž vznášeli těžkou obžalobu proti němu samotnému tím, že ospravedlňovali čin Dimitrije Pavloviče „příkazem svědomí“. Bylo to jediné kolektivní politické vystoupení členů rodu, z nichž většina od 20. století ukazovala málo dynastického ducha, uzavírala [[morganatický sňatek|morganatické sňatky]] vzdávajíc se práv na trůn, snažila se o úplně soukromý život a vůbec projevovala jakousi rodovou únavu. Palácový převrat (1916) měl nastoliti místo Mikuláše II. buď jeho bratra, liberálního Michaila Alexandroviče, anebo nejvyššího velitele [[Nikolaj Nikolajevič Ruský|Nikolaje Nikolajeviče]] (viz OSNND IV-1, str. 578). Avšak tentokrát dříve než zákrok důstojníků a byrokratů přišla [[Ruská revoluce|revoluce lidu]]. Po [[Únorová revoluce v Rusku|únorové revoluci]] roku [[1917]] car s rodinou byli postaveni pod dozor, ale ostatní Romanovci zůstali volnými. Všichni odmítli opustiti válčící Rusko a prohlásili poslušnost zatímní vládě. Po [[Říjnová revoluce|říjnové revoluci]] většina byla uvězněna, Mikuláš s manželkou, se synem a čtyřmi dcerami, a několika členy služebnictva byli [[Zavraždění carské rodiny|zavražděni]] [[18. červenec|18. července]] [[1918]] v [[Ipaťjevův dům|domě Ipaťjeva]] v [[Jekatěrinburk]]u, několik velkoknížat [[19. červenec|19. července]] v [[Alapajevsk]]u a [[30. leden|30. ledna]] [[1919]] v [[Petrohrad]]ě. [[Michail Alexandrovič]], který po Mikulášově abdikaci odmítl korunu, pravděpodobně také zahynul (v létě 1918).
== Holstein-Gottorp-Romanovští po roce 1917 ==
Řádek 70:
=== Otázka práva [[Kirill Vladimirovič|Kirilla Vladimiroviče]] na trůn ===
[[Říjnová revoluce|Říjnovou revoluci]] nepřežili Mikuláš II. a jeho syn [[Alexej Nikolajevič|Alexej]] ani další následník, Mikulášův mladší bratr [[Michail Alexandrovič]]. Na prvním místě v řadě následnictví ruského trůnu se tak ocitl velkokníže [[Kirill Vladimirovič]], který [[31. srpen|31. srpna]] roku [[1924]] přijal [[titul]] cara vší [[Rus]]i. Jeho nároky však byly a dosud jsou zpochybňovány, neboť z důvodu svého carem nepovoleného sňatku s rozvedenou [[Viktorie Melita Sasko-Koburská|Viktorií Melitou]], rodem [[Spojené království|britskou princeznou]] a prvním sňatkem [[Hesensko|hesenskou]] velkovévodkyní, byl (byť dočasně) zbaven svých práv člena carské rodiny, včetně práv nástupnických.
Práva Kirilla (a tedy i jeho potomků) na ruský carský trůn byla tedy nejednou z čistě právního hlediska zpochybněna, přičemž paradoxním způsobem nejčastěji uváděný důvod proti – jeho angažmá v [[Únorová revoluce|Únorové revoluci]] (což je ovšem také předmětem sporů) – zde má nejmenší váhu, neboť tak či onak se “provinila” všechna velkoknížata, včetně těch, kdož posléze měli námitky vůči Kirillovým právům hlavy imperátorského domu ve vyhnanství).
Řádek 81:
* 185. Sňatek mužské osoby Imperátorského Domu, který může mít právo následnictví Trůnu, s osobou jiné víry se neuskuteční jinak, než po přijetí pravoslavné víry touto osobou.}}
[[8. říjen|8. října]] roku [[1905]] vstoupil Kirill Vladimirovič v manželství se svou sestřenicí – Viktorií Melitou, dcerou vévody z Edinburghu, rozvedenou manželkou Ernesta Ludvíka Hesensko-Darmstadtského. Za tři dny po uzavření sňatku car Mikuláš II. zbavil Kirilla všech práv člena carské rodiny, včetně práva následnictví trůnu, neboť tento sňatek nebyl carem povolen (čl. 183), nevěsta se nechystala přijmout při uzavření sňatku pravoslavnou víru (čl. 185); kromě toho dotčený sňatek, uzavřený mezi bratrancem a sestřenicí prvního stupně, se protivil pravoslavným kánonům a nebyl přípustný podle občanského práva Ruského impéria. Dochované archivní materiály o projednávání dané otázky v Státní radě ukazují na to, že Mikuláš rozhodně trval na zbavení bratrance následnických práv, avšak členové Státní rady navrhovali nezveřejňovat toto rozhodnutí, neboť řada na trůn ''„podle všech lidských úvah nikdy na něho nedojde“'', a Mikuláš tak nepodepsal žádný výnos, zbavující velkoknížete Kirilla Vladimiroviče práv na trůn.
Ve státním archivu jsou uloženy dokumenty dvou tajných porad z let [[1906]] a [[1907]], na nichž Mikuláš II. nastolil otázku o možnosti zbavení následnických práv všeho potomstva velkoknížete Kirilla Vladimiroviče (pro nedovolené manželství, porušujícího rodinné, církevní i občanské zákony Impéria). Přesto v Dvorském kalendáři, vymezujícím posloupnost následníků trůnu je pro rok 1917 velkokníže Kirill Vladimirovič uváděn na třetím místě, po cesareviči [[Alexej Nikolajevič|Alexejovi]] a velkoknížeti [[Michail Alexandrovič|Michailu Alexandroviči]]; přitom jsou zde uváděni i jiní členové Dynastie, nemající nástupnických práv (např. kněžna Taťána Konstantinovna, která byla nucena v roce 1911 podepsat zřeknutí se práv nástupnictví kvůli sňatku s knížetem Bagration-Muchranským, který byl uznán za nerovnorodého.
[[15. červenec|15. července]] roku 1907, poté, co Viktorie Melita přijala pravoslaví, Mikuláš II. zvláštním dekretem sňatek Kirilla Vladimiroviče uznal, udělil jeho manželce titul ''„Velkokněžna Viktorie Fjodorovna“'' a dceři Marii Kirillovně, narodivší se z tohoto manželství, titul ''"kněžna imperátorské krve“''.
Je příznačné, že rozhodnutí bylo založeno zdůvodněno úctou k žádosti Kirilova otce, imperátorova strýce Vladimira Alexandroviče. [[14. duben|14. dubna]] roku [[1909]] byla Kirillovi navrácena všechna práva člena imperátorské rodiny.
Odpůrci práv Kirilla a „kirillovské větve“ na ruská trůn se domnívají, že byl zbaven posledním panujícím imperátorem těchto práv v plném souladu se stávajícím zákonodárstvím a že znuvupřiznání práv „člena imperátorské rodiny“ Kirillovi nebylo doprovázeno explicitním obnovením „práv následnictví“, a jeho pretendentství na trůn je nezákonné.
Řádek 100:
Vladimir Kirilovič se roku [[1948]] oženil s dcerou knížete Georgije Iraklieviče Bagrationa, hlavy gruzínského panovnického domu v exilu, [[Leonida Georgievna Bagration-Muchranská|Leonidou Georgijevnou Kirbyovou]], rozenou Bagration-Muchranskou. Leonida Georgijevna předtím byla vdána za bohatého Američana, Sumnera Moore Kirbyho, s nímž se rozvedla v roce [[1937]]. Tento sňatek však není bezvýhradně přijímán jako vyhovující dynastickému právu Ruské říše (ať již s ohledem na její původ či její stav rozvedené ženy), což následně ovlivňuje i pohled na to, zda potomstvo tohoto sňatku má nárok na ruskou korunu či nikoli.
Jediný potomek z manželství Vladimira Kiriloviče a jeho ženy Leonidy – [[Marie Vladimirovna Romanovová|Marija Vladimirovna]] – se narodila [[23. prosinec|23. prosince]] [[1953]] v [[Madrid]]u.
Ke konci života Vladimira Kiriloviče již nebylo žádných mužských představitelů ruského carského rodu, kteří by nebyli v nerovnorodých, nedynastických (neboli [[morganatické manželství|morganatických]]) manželstvích. Děti pocházející z takových manželství nejsou, podle Základních zákonů Ruského impéria a podle Úřadu carské rodiny, považovány za členy ruské imperátorské rodiny – velkoknížata a dokonce ani knížata carské krve. I když se Vladimír Kirilovič nikdy sám za imperátora neprohlašoval a neucházel se o pomyslný trůn, z moci hlavy carského zákonodárství označil za svoji nástupkyni dceru Marii Vladimirovnu, jako narozenou z rovnorodého manželství. Zeť Vladimíra Kiriloviče, princ František Vilém Pruský, přijal [[pravoslaví]] a začal se označovat za velkoknížete Michaila Pavloviče (pár se ovšem brzy rozvedl a on se navrátil k [[luteránství]]) a vnuka narozeného v tomto manželství následníkem cesarevičem a velkoknížetem [[Georgij Michajlovič Romanov|Georgijem Michajlovičem]].
Řádek 107:
=== Výnos o následnictví ===
{{citát|ustanoven [[6. duben|6. dubna]] [[1796]] carem [[Pavel I. Petrovič|Pavlem I.]] a doplněn [[2. červenec|2. července]] [[1886]] carem [[Alexandr II.|Alexandrem II.]]''}}
Následníkem trůnu a hlavou carské rodiny je nejstarší syn. Pouze při úplném přerušení mužské linie může následníkem být žena. Pouze děti a vnoučata (včetně žen) po mužské linii vládnoucího imperátora mají nárok na titul Velkoknížete či Velkokněžny a Jeho (nebo Její) Carská Výsost. Pravnoučata vládnoucího cara (pouze v mužské linii) mají titul Velkoknížat a Jejich Výsost. Všichni ostatní potomci vládnoucího imperátora (a to pouze v mužské linii) mají titul Kníže a Jeho Jasnost. Pouze nejstarší syn vnuka vládnoucího cara má nárok na titul Jeho Výsost. Kterýkoli člen carské rodiny, vstupující v manželství s představitelem neuznaného panovnického domu, pozbývá nároku být členem carské rodiny a všichni jeho potomci ztrácejí právo na následnictví.
Výnos č. 1489 z [[11. srpen|11. srpna]] [[1911]], schválený [[Mikuláš II. Alexandrovič|Mikulášem II.]], přinesl do těchto pravidel změny (úpravy), týkající se pravnoučat vládnoucího panovníka, které jim umožňují vstupovat v manželství s členy urozených (ne však bezpodmínečně panovnických) rodin.
== Vládci z dynastie Romanov-Holstein-Gottorp ==
Řádek 124:
* [[Alexandr II. Nikolajevič]] ([[1855]] - [[1881]])
* [[Alexandr III. Alexandrovič]] ([[1881]] - [[1894]])
* [[Mikuláš II. Alexandrovič]] ([[1894]] - [[1917]]) - abdikoval ve prospěch svého bratra [[Michail Alexandrovič|Michaila Alexandroviče]], [[18. červenec|18. července]] [[1918]] byl [[Zavraždění carské rodiny|zavražděn se svou rodinou]] v [[Jekatěrinburk]]u
=== Titulární [[ruský car]] (imperátor), etc. ===
| |||