Ajznbonský tovaryš: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
doplnění se zdrojem
m železniční trať->Železnice
Řádek 1:
'''Ajznbonští tovaryši''', '''trhani''' nebo '''barabové''' bylo lidové označení pro dělníky, kteří ve velkém počtu pracovali na stavbách nových [[železniční traťŽeleznice|železničních tratí]] v [[19. století]]. Trhani se jim říkalo kvůli obvykle rozedranému oblečení, které svědčilo o chudobě, nestálém bydlišti a často i blízkém vztahu k [[alkoholický nápoj|alkohol]]u.
 
[[Soubor:Černošice, Dolní Mokropsy, železniční trať.jpg|thumb|220px|left|Realizace podobných zářezů vyžadovala přemístění značného množství zeminy pomocí ručních vozíků na skládky, nebo spíše na místa, kde bylo naopak nutno nasypat násep.]]
Řádek 60:
Později však už bylo vyšetřování nepokojů ze strany úřadů spravedlivější a nezřídka byly příčiny stávek označeny za legitimní a stavební firmy i železniční společnosti byly nuceny zlepšit svůj vztah k najímaným dělníků. V pozdějších letech se i podstatně zvyšovaly mzdy.
 
Po desetitisícových armádách dělníků nejrůznějších národností nám zůstaly vybudované tisíce [[kilometr|kilometrů]] [[železniční traťŽeleznice|tratí]]. Nutno zmínit, že stavby probíhaly v často až neuvěřitelně rychlém tempu, kdy byly ročně dávány do provozu celé stovky kilometrů tratí. Připomeňme že prakticky veškeré zemní práce bývaly prováděny ručně. Metody ražení tunelů se postupně rozvíjely, stejně jako způsoby lámání skal a jejich odstřelů. Tyto práce byly často velmi nebezpečné a na většině náročných staveb s nutností odstřelů docházelo k poměrně častým vážným úrazům.
 
Za den práce dostal pomocný dělník ve 40. letech kolem 20 [[krejcar]]ů, kvalifikovaní lamači skal pracující i s výbušninami pak až 50 krejcarů. Porce polévky se v té době prodávala za 2 krejcary a bochník [[chléb|chleba]] za 12 krejcarů. Pro ubytování sloužily improvizované chatrče z prken nebo větví a drnů [[tráva|trávy]], nebo se přespávalo přímo pod širým [[nebe]]m.<ref>{{Citace monografie