Drytooling: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Pjandik (diskuse | příspěvky)
m typo
Řádek 29:
Drytooling na přírodních skalách se provozuje v oblastech, které nejsou předmětem ochrany přírody a kde se normálně lézt nedá, jako jsou mokré a lámavé jeskyně, které teprve v zimě drží pohromadě mrazem, protože při lezení po skály pomocí cepínů dochází ke znatelnému poškrábání skály. Nejznámějšími oblastmi pro přírodní drytooling jsou v České republice [[Krkavka]], v Rakousku [[Diebsöffen]], [[Dryland]], ve Švýcarsku [[Kandersteg]] a další. K hodnocení obtížnosti drytoolingu na skalách se používá [[Stupnice obtížnosti (horolezectví)|stupnice M]]. Současný trend v tétzo disciplíně je přechod od jednodélkových sportovních drytoolových cest k cestám vícedélkovým, kde je snaha kromě drytoolingu zapojit i ledové pasáže, přičmež extrémní cesty probíhají i po křehkých visících záclonách a po tenkých glazurách nateklých na skále v kombinaci převiskými drytoolovými pasážemi. Snahou průkopníků je co nejvíce omezit použití vrtaných skob a k jištění využívat přírodních možností, až již vklíněnců ve skále, nebo [[ledovcových šroubů|ledovcový šroub]] v ledu. Příkladem počátku takovéhoto trendu je cesta Flying Circus ve švýcarské oblasti Kandersteg.
 
Nejznámější čeští představitelé přírodního drytoolingu u nás jsou [[Jitka Mázlová|Jitka]] a [[Luboš Mázl|Luboš Mázlovi]], [[Dušan Janák]], [[Václav Šatava]], [[Jan Doudlebský]] a v poslední době hlavně a absolutně nejúspěšnější [[Lucie Hrozová]], která se dopracovala až k přelezu cesty obtížnosti M13+<ref>[http://www.horyinfo.cz/view.php?cisloclanku=2011030022&nazevclanku=lucka-dava-nejtezsi-mix-sveta-m13 Law and Order]</ref>, v mezinárodním měřítku Rakušané tragicky zmeřelý [[Harald Berger]], [[Albert Leichtfried]], [[Markus Bendler]], Švýcaři [[Simon Anthamatten]], [[Samuel Anthamatten]], [[Urs Odermatt]], z žen [[Ines Pappert]].
 
==Odkazy==