Sněžnice: Porovnání verzí

Ve druhé polovině 20. století se objevily moderní typy sněžnic, například v 50. letech přišla [[vermont]]ská společnost Tubbs se zúženým typem, který se v té době stal velmi populárním. V roce 1972 Gene a Bill Praterovi použili hliníkové trubky, [[neoprén]]ovou a [[nylon]]ovou výplň a sklápěcí vázání. Společnost „Sherpa Snowshoe“ začala tyto sněžnice vyrábět a ty si získaly oblibu, která ještě zesílila poté, co Praterovi ukázali jejich [[alpinismus|alpinistické]] výhody na [[Washingtonova hora|Washingtonově hoře]]. Někdy se místo hliníkového rámu používá rám z [[nerezová ocel|nerezové oceli]] nebo výplň z [[polypropylen]]u. Společnost „Mountain Safety Research“ přišla s typem, který nemá kovový rám a jeho velikost lze přizpůsobovat oddělitelnými rozšiřujícími díly. Novější typy mají zvedáky paty, „ascenders“, které usnadňují chůzi. Začala být používána souvislá deska místo síťoviny. Jen v 90. letech se v [[Spojené státy americké|USA]] počet rekreačních uživatelů sněžnic ztrojnásobil. Prosperují prodejny a půjčovny. Některá zimní střediska začala zřizovat speciální sněžnicové stezky a některé turistické oblasti, které dosud byly využívány jen v létě, jsou nyní v zimě ještě využívanější. Na stezkách vznikají sněžnicové stopy, které jsou podobné běžkařským stopám, ale jsou širší (kolem 60 cm). Od roku 2006 přes 500 škol v USA, převážně na [[Středovýchod]]ě, začalo nabízet sněžnicové programy v rámci sportovní výchovy a boje s obezitou.