Lemkové: Porovnání verzí

Po rozpadu Rakouska-Uherska a [[Vznik Československa|vzniku Československa]] a [[Druhá Polská republika|Polska]] bylo dosud volně průchozí území obývané Lemky rozděleno mezi dva státní celky. Lemkové proto začali jednat o svém sebeurčení. V polské vesnici [[Florynka]] se 5. prosince [[1918]] konalo patrně první shromáždění Lemků v historii (kolem pěti set představitelů sto třiceti haličských vesnic a delegáti z [[Spojené státy americké|USA]] a ČSR, zástupci polských státních orgánů), na němž byla zvolena ''Hlavní rada Lemkovska''<ref name="Kroh"/>. Vůdčími postavami lemkovského hnutí se stali Dr. [[Jarosław Kaczmarczyk]] a kněz Mychajło Jurczakiewycz. Nebyly však určeny jednoznačné cíle hnutí - jedni chtěli připojení k „Velkému Rusku“, jiní k [[Ukrajinská lidová republika|Ukrajině]], jiní k [[První republika|ČSR]] a rovněž se objevil požadavek na nezávislý karpatorusínský stát s hlavním městem [[Prešov]] nebo [[Užhorod]]. Situace se záhy zkomplikovala po vypuknutí [[Polsko-ukrajinská válka|polsko-ukrajinské války]] a obsazení Ukrajinské lidové republiky. Od konce ledna 1919 se v Lemkovsku konaly manifestace za sjednocení s Rusíny v ČSR, Polsko se však nemínilo území Lemků vzdát a Československo nemělo zájem o jeho ovládnutí<ref name="Kroh"/>. V březnu 1919 byli přední představitelé lemkovského odporu (včetně Jurczakiewycze a Kaczmarczyka) uvězněni. Soud v [[Nowy Sącz|Nowem Sączi]] je sice osvobodil, přesto snahy o sebeurčení Lemků skončily neúspěchem.