Diskordianismus: Porovnání verzí

Moderní historie diskordianismu se datuje od padesátých let [[dvacáté století|dvacátého století]] (křesťanského letopočtu), ale navazuje na [[římská říše|římské]], [[řecko|řecké]] a podle své vlastní [[mytologie]] ještě starší tradice. [[Eris]], diskordiánská bohyně, pochází z [[řecká mytologie|řecké mytologie]], později ji pod jménem Discordia vzali za svou Římané. S pádem římského impéria se ze scény na čas vytratila, aby se vrátila koncem padesátých let dvacátého století v [[Kalifornie|Kalifornii]].

Diskordianismus chápe jako podstatu náboženství zákaz pojídání špekáčku v [[pátek]]. Ať už je to páteční půst, nebo potravní tabu vůči hovězímu či vepřovému, nebo odpor k zabití živého tvora pro účel potravy, nebo nezdravost uzeniny, významné ideologické systémy se skutečně v tomto bodě důsledně shodují. Pojídání špekáčku je protiklad náboženství a duchovna vůbec.

Základní dogma diskordianismu je blahodárnost sváru, sporů, konfliktů a soupeření vůbec. Při soupeření totiž to dobré zvítězí nad tím špatným. [[Humor]], [[kreativita]] a [[svoboda]] jsou pak považovány za pozitivní kvality.

Biologická [[evoluce]], ekonomický systém založený na konkurenčním postředí nebo politický systém založený na soupeření politických stran - to jsou systémy, které v sobě mají zabudovaný prvek soupeření. Demonstrují tak principy diskordianismu.

Zatímco většina náboženství uctívá principy řádu, diskordianismus lze interpretovat jako uvědomění si '''ne-řádu''' jako stejně důležitého aspektu reality. Pojem '''ne-řád''' (angl. ''disorder'') však nelze zaměnovat s diskordiánskou interpretací pojmu '''Chaos''', neboť ten je chápán jako podstata reality, svár řádu a ne-řádu. Tuto harmonii vyjadřuje '''Svaté Chao''', symbol připomínající známější [[Jin-Jang]], ve kterém ale jedna část představuje řád a druhá ne-řád. Slovo ''Chao'' bylo diskordiány vytvořeno jako jednotné číslo množného všezahrnujícího slova [[Chaos]].

Smí přepisovat svaté diskordiánské texty, vykonávat funkce papeže, smí se chovat jak sám uzná za vhodné a podle svých vlastních pravidel (pokuď vůbec nějakých). '''Pentabarf''', soubor pěti přikázání obsažený v princípiích, popírá sám sebe, je tak jen dalším varováním před bezhlavým přijímáním cizích pravidel. Za největší dar od Eris považují diskordiáni svobodu, bez příslibu věčného spasení a bez hrozby věčného zatracení. Diskordianismus nemluví o [[peklo|pekle]]

ani jiných formách trestů či odměn po smrti[[smrt]]i. Diskordiáni říkávají: ''„Nejsou žádná pravidla, jen ta která si sám zvolíš. Bohyně vítězí.“''

Diskordianistou se člověk může stát v [[pátek]], a to vědomým snědením špekáčku.