|
* ''Apium graveolens'' L. var. ''silvestre''
}}
'''Miřík celer''' je dvouletá bylina z [[Čeleď|čeledi]] [[miříkovité]]. Je pěstována jako kořenová [[zelenina]] pro své [[bulva|bulvy]] a [[list]]y. Listy, zvláště jejich řapíky, se vybělují, aby měly křehčí chuť.
== Složení vitaminů a minerálních látek ==
Obsahuje [[bílkoviny]], [[silice]], [[purin]]y, [[glycid]]y, [[apiin]], [[cholin]], vitamíny [[thiamin|B1]], [[vitamin B2|B2]], [[vitamin PP|PP]], a asi 7 mg vitamínu [[vitamin C|C]] ve 100 g hmoty; z minerálních látek především [[vápník]], [[sodík]], [[draslík]], [[hořčík]] a [[fosfor]].
== Původ ==
Pochází z [[dávnověk]]u. Celerová nať může pocházet ze dvou variant celeru: v [[Česko|Česku]] ze známého celeru ''bulvového'' nebo ''naťového'', který se pěstuje v západní Evropě, Asii i Americe. O celeru se ve svých [[báseň|básních]] zmiňuje už [[Homér]], ale znali jej už ve starém [[Egypt]]ě. Řekové a Římané znali i odrůdy naťové a jemné odrůdy řapíkové, jejichž listové řapíky přihrnovali zeminou, aby k nim nemohlo světlo a zůstaly bílé. Tehdy byl celer symbolem smutku a smrti. Byl zasvěcen bohům podsvětí, pojídán na pohřebních hostinách a ve věncích pokládán na hroby. Ve středověku ho zahradníci pěstovali do polévek, pod hovězí pečeni či do salátu. V [[Evropa|Evropě]] se začal pěstovat až po [[třicetiletá válka|třicetileté válce]].
== Použití v léčitelství ==
|
