Josef Šafařík: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace
Řádek 3:
== Život ==
V roce [[1931]] získal titul inženýra vodních staveb. Od [[1938]] byl ve [[svobodné povolání|svobodném povolání]]; celé své dílo tvořil nepo­znán v Brně, na Grohově ul. č. 6/IV, za protektorátu žil v ilegalitě, pak ve vynuceném ú­straní. V květnu [[1947]] byla jeho první kniha ''Sedm listů Melinovi'' oceněna v anonymní soutěži nakladatelství [[Družstevní práce]]. Vyšla v srpnu [[1948]] a téhož roku v listopadu byla stažena z prodeje. Svůj esej ''Člověk ve věku stroje'' mohl vydat až v období relativního politického uvolněni v [[Liberec|Liberci]] [[1967]]. V roce [[1991]] mu byl udělen titul PhDr. [[Doctor honoris causa|h. c.]] [[Masarykova univerzita|Masarykovy university]] v Brně a [[Řád Tomáše Garrigua Masaryka]] III. stup­ně. Jeho [[opus magnum]] je rozsáhlý esej ''Cestou k poslednímu'', který vyšel krátce před jeho smrtí. Mimo jiné zde reflektuje problémy lidské existence, křesťanství a řecké kultury. Ovlivnil řadu známých osobností – [[Václav Havel|Václava Havla]], [[Antonín Přidal|Antonína Přidala]], [[Pavel Švanda|Pavla Švandu]], [[Jiří Kuběna|Jiřího Kuběnu]] atd.
 
== Myšlenky ==
=== Vztah k Chartě 77 ===
"Bezprostředně k Chartě Šafařík říká: „ale tím vypovídáš boj – boj moci.“ Později přichází s názorem: „teď začali dělat všichni
politiku, ale kdo bude dělat kulturu?“ „Umělec má promlouvat svým dílem a politiku přenechat
politikům“. Tento názor, je Šafaříkovým životním postojem, který
je prakticky doložený v jeho vztahu k politickým aktivitám, jedná se tak o osobní ručení, kdy jeho
myšlenky jsou realizovány v praxi. Vztah k Chartě nebyl nepřátelský, ale spíše přátelsko kritický.
Sám V. Havel chápe přitom Chartu jako něco „šafaříkovitějšího než Šafaříkův názor na Chartu.“
Protože to byl pokus o „osobní ručení“. Vedle „osobního ručení“ se nabízí hypotéza, že v Chartě je
obsažen podobný postoj k moci, jakou měl Šafařík ve vztahu k státnímu útvaru. Ale důsledek dopadu
Charty je zcela odlišný, neboť vypovídá boj moci a jde jí tedy moc. V případě Charty lze mluvit o
možné inspiraci ze strany Šafaříkova myšlení, protože koncept dopisu Gustavu Husákovi vzniká až
skoro 10 let poté, co Šafařík začal pracovat na svém ústředním díle Cestou k poslednímu."<ref> NEHYBA, Jan. Pojetí moci u Josefa Šafaříka. Brno: Diplomová práce. Filozofická fakulta MU, 2009. </ref>“
 
== Vybrané dílo ==
Řádek 57 ⟶ 71:
* {{SČL|572}}
* http://www.christiania.cz/vetusvia/autori/josef-safarik
 
== Reference ==
<references />
 
{{Pahýl - biografie}}