Plodová voda: Porovnání verzí

Plodová voda působí jako ochranné prostředí vyvíjejícího se plodu, i když je tento [[anatomie|anatomicky]] umístěn v těle budoucí rodičky. Voda vytváží kolem plodu dostatečný prostor a tím plodu umožňuje jeho pohyb, chrání jej před vnějšími nárazy a vnějším tlakem (traumatem[[trauma]]tem), rozepíná plodové vejce, děložní svalovinu, chrání placentu před útlakem a umožňuje placentární cirkulaci.

Na tvorbě vody se z počátku podílí tělo matky, prosakováním ([[transsudace|transsudací]]) z pupečníku. Později se na tvorbě vody podílí i plod, kdy ji polyká, zpracovává [[trávicí trakt|trávicím traktem]] a přes [[ledviny]] vylučuje jako [[moč]]. Tento objem postupně stoupá a před koncem těhotenství je nepřímým způsobem reabsorbováno asi 40% vody. Do [[fetoplacentární oběh|fetoplacentárního oběhu]] plodu se voda ještě předtím dostává vstřebáváním ([[resorbování]]m) amniem v raném těhotenství a pravděpodobně i povrchem [[embryo|embrya]] a následně plodu. Oběh vody je poměrně velký a koncem těhotenství je za jednu hodinu obměněno přibližně 50% jejícho objemu.

Plodová voda je čirá tekutina, která se postupně s blížícím se termínem porodu mléčně zakaluje. Voda je slabě alkalické reakce (pH 6,95—795-7,10), kde 99% je tvořeno [[voda|vodou]], 0,3% bílkoviny, 0,3% glukózy, 0,7% močovina. Plodová voda dále obsahuje [[minerální látky]] a [[kreatininkreatin]]. Mimo tyto látky obsahuje i částice [[epitelie|epitelií]] odloupané z povrchu plodu, mázek a chloupky [[Lanugo|lanuga]]. V počátku těhotenství je plodová voda tvořena amniovým epitelem, od 12. týdne těhotenství i močí plodu.

Plodovou vodu je taktéž možno využít pro vyšetření stavu plodu a to [[chemnický rozbor|chemnickým rozborem]] nebo [[kultivace|kultivací]] buběk v ní obsažených. Tyto odběry provádí specializovaný lékař nasátím vody po nabodnutí plodového vejce (obalu) přes břišní a [[děloha|děložní]] stěnu. Tento postup je označován jako [[amniocentéza]] a provádí se pod kontrolou ultrazvuku[[ultrazvuk]]u.