Hlavonožci: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m r2.7.1) (robot přidal: sl:Glavonožci |
m typo |
||
Řádek 46:
Jedním z prvních vcelku kladně přijatých svědectví byla zpráva posádky lodi [[Alecton]], která narazila 30. 11. [[1861]] nedaleko ostrova [[Tenerife]] na poraněnou krakatici ležící na hladině a pokusila se několikametrového hlavonožce o hmotnosti přes 2 tuny ulovit. Protože harpuny a střely z pušek nedokázaly v měkkém těle živočicha způsobit větší poranění, nechal kapitán na tělo krakatice navléct smyčku lana. Ta se při pokusu vytáhnout zvíře na palubu zadrhla u ocasní ploutve. Hmotnost zvedaného těla byla nakonec taková, že lano ploutev odřízlo a zmrzačená krakatice zmizela v mořských hlubinách.
Jakoby se poté roztrhl s krakaticemi pytel. Na břehy
Mnoho důkazů přinášejí také možná jediní přirození nepřátelé velkých hlavonožců – [[Vorvaň obrovský|vorvani]]. Staří velrybáři mnohokrát popisovali, jak harpunovaný vorvaň vyvrhoval kusy chapadel dodnes nevídaných rozměrů. Zatím největší takto zaznamenaný údaj hovoří o celém ramenu dlouhém 13,70 m a silném 75 cm. Vzhledem k tloušťce nemohlo jít o chapadlo a protože délka ramen zhruba odpovídá délce těla, muselo pocházet z krakatice s tělem dlouhým kolem 14 m. Druhým zdrojem informací o kořisti vorvaňů je jejich kůže. Jizvy po přísavkách krakatic často vypovídají o tom, že ulovený vorvaň svedl boj s protivníky mnohem většími než jsou mrtví hlavonožci vyplavení na plážích. A při velikosti největších krakatic je otázkou, zda vorvaň odkázaný na zásobu [[kyslík]]u v [[krev|krvi]] a [[plíce|plicích]] vyjde ze souboje vždy jako vítěz.
|