'''Zvukový film''' je [[film]]ové nabonebo jiné [[Audiovizuální dílo|audiovizuální]] [[dílo]], které kromě obrazu obsahuje i doprovodný [[zvuk]]ový záznam (ať už starší optický či magnetický nebo novější digitální), který je přesně časové [[Synchronizace|sesynchronizován]] s obrazem. Zvukový film obsahuje tedy vždy dvě významné základní složky - složku obrazovou (obraz) a složku zvukovou (doprovodný zvuk). Vůbec první zvukový film byl poprvé natočen v roce 1927 (snímek:''Jazzový zpěvák''), do té dny byl film [[Němý film|němý]], herci nemluvili a nezpívali, doprovodnou hudbu při projekci filmů zajišťoval obvykle buďto živý klavírista v kině nebo byl používán [[gramofon]] . Do komerčního užívání se zvukový film dostal fakticky na počátku 30. let 20. století. Nástup zvukového flmufilmu znamenal velký přerod v celém filmovém průmyslu, neboť film nejenže promluvil (herci nyní [[Mluvené slovo|mluvili]] a zpěváci i [[Zpěv|zpívali]]), ale následně vznikl také zbrusu nový a zcela specifický hudební žánr [[Filmová hudba|filmové hudby]]. Kromě mluveného slova a filmové hudby se třetí důležitou složkou staly [[zvuk]]y nonverbální a mimohudební, tedy různé ruchy a šumy, které ve filmu obstarávají akustický podkres a zajišťují zvukovou věrohodnost obrazového děje.
