S rostoucí [[Nadmořská výška|nadmořskou výškou]] klesá tlak vzduchu. Proti stavu při mořské hladině klesne tlak vzduchu ve výšce 3500 m na zhruba 2/3, v 5500 m na 1/2 a kolem 8300 m na 1/3. Proto je důležité, aby lidé, kteří žijí v nižších polohách při výstupu do vyšších [[Nadmořská výška|nadmořských výšek]] prodělali tzv. aklimatizaci a jejich [[organismus]] se této výšce přizpůsobil. Podle momentální výšky a celkové fyzické kondice a vrozených dispozic je k tomu zapotřebí určitá doba - od několika dní po týden. Již ve výšce 2.000-3.000 m mohou nastat poruchy vidění či soustředění. Optimální je postup 300-500 výškových metrů za jeden den a noc (v některých pramenech se uvádí až 1.000 výškových metrů, ale i zde platí pravidlo, že někdy méně znamená více...více…). Optimální [[tepová frekvence]] pro výšku 4.000-5.000 m by ráno měla být 80 [[srdce|srdečních tepů]] za minutu. Až poté je možné stoupat výše. Doporučuje se také během dne vystoupit do vyšší nadmořské výšky a na noc se vrátit do níže položeného tábora.
Ve [[Nadmořská výška|výšce]] nad 4500 m se mohou dostavit stavy [[latergie]], [[euforie]] nebo [[halucinace]]. Při výstupu do této [[Nadmořská výška|nadmořské výšky]] hrozí onemocnění [[Akutní horská nemoc|Akutní horskou nemocí]] (zkratka ''AHN'', [[angličtina|anglicky]] ''AMS - Acute Mountain Sickness ''). Nejčastější příčinou úmrtí v horách ovšem přesto bývají úrazy.
V [[Nadmořská výška|nadmořské výšce]] 7.500 m a více může většina lidí pobývat jen krátkodobě. Delším pobytem dochází k poškozování organismu, nedostatek [[kyslík]]u způsobuje snižování rozumových schopností. V případě špatné aklimatizace lze následky zmírnit podáváním čistého kyslíku. Zvýší se tak jeho [[parciální tlak]] na hodnotu odpovídající mořské hladině.
