'''Titulární biskup''' je biskupem[[biskup]]em [[katolictví|katolické]] či [[pravoslaví|pravoslavné]] církve, který nespravuje skutečnou [[diecéze|diecézi]], ač byl řádně vysvěcen na biskupa, případně nese titul arcibiskupa[[arcibiskup]]a.
Titulární biskupové působí jako biskupové světící, jako úřednící římské kurie nebo v diplomatických službách [[Svatý stolec|Svatého Stolcestolce]], případně plní jiná specielní poslání, uložené jim buď papežem nebo národní biskupskou konferencí.
Tito biskupové nesou titul staré, dnes již neexistující (ztracené) diecéze. Ty leží většinou v oblastech, jež byly v době pozdní antiky [[křesťanství|křesťanské]], dnes jsou nicméně islámské[[islám]]ské, kupř. v severní [[severní Afrika|Africe]] a [[Malá Asie|Malé Asii]]. [[Římsko-katolická církev]] má asi 2 000 titulárních biskupství, ne všechny bývají ovšem propůjčovány.
Vznik instituce titulárního biskupství je svázán s dobou, kdy muslimové v [[7. století|7.]] a [[8. století|8.]] století dobývali křesťanské státy Východu, Afriky a [[Španělsko|Španělska]]. Biskupové, přinuceni k opuštění svých diecézí, po odchodu do křesťanských oblastí pomáhali tamním ordinářům[[ordinář]]ům. Doufajíce v brzký návrat na pro křesťany dočasně ztracená území, jmenovali papežové[[papež]]ové i po jejich smrti nástupce, dočasně jim zadávajíce pomocnou funkci v existujících diecézích či plnění různých jiných poslání. Onen stav trval stále déle a po porážce [[křížové výpravy|křížových výprav]] se ukázalo, že soupeření s islámem potrvá ještě dlouho.
Od [[14. století]] se biskupové ordináři, potřebují-li světícího biskupa, obracejí s žádostí ke Svatému Stolcistolci. Vytvořil se zvyk jmenování neresidenčních biskupů s tituly neexistujících diecézí, pomáhajících v práci biskupům residenčním. Takový biskup bez diecéze sebýval pak nazývalnazýván ''episcopus in partibus infidelium'' ''(vbiskup v krajích nevěřících ''[uchvácených nevěřícími]'')''. Teprve roku [[1882]] papež [[Lev XIII.]] zavedl označení ''episcopus titularis'' ''(titulární biskup)''. Titulární biskupové jsou členy místních biskupských konferencí.
