Basileios II. Bulgaroktonos: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Řádek 57:
==== Vyjednávání s Rusí a definitivní porážka uzurpátorů ====
 
Basileios se ocil v zoufalém postavení. Jeho jediné oddíly byli příslušníci císařské gardy v hlavním městě. Mohl se také spoléhat na přízeň obyvatel [[Konstantinopol|Konstantinopole]], kteří vojenskou aristokracii upřímně nenáviděli. Ale i tak vypadala situace beznadějně. Basileios však nepodlehl, naopak prokázal značnou rozhodnost a prozíravost, které byly pro něj příznačné. Odvolal se na smlouvu mezi Janem Tzimiskem a ruským knížetem [[Svjatoslav I. Igorevič|SvajtoslavemSvjatoslavem]] a obrátil se na SvataslovovaSvjataslavova syna [[Vladimír I. Svatý|Vladimíra]] se žádostí o pomoc. Vladimír projevil ochotu poslat císaři své varjažské bojovníky, žádal ovšem velikou cenu, jeho přáním bylo, aby mu císař poslal za manželku pravou, v purpuru zrozenou (porfyrogenetu), byzantskou princeznu za manželku. Znamenalo to nejvyšší diplomatické uznání, privilegium jakého se až do té doby žádnému vládci považovaného za barbarského, nedostalo. Basileios byl okolnostmi přinucen na žádost knížete přistoupit, rozhodl se mu poslat svou sestru Annu za ženu. Podmínkou císaře ovšem bylo, že kníže zapudí své všechny své ostatní manželky a že přijme křesťanství. Tak došlo za Basileiovy vlády k pokřestění [[Kyjevská Rus|Rusi]] s Byzance, což mělo pro další osudy této země rozhodující historický význam. Jakmile bylo toto dohodnuto, byla princezna poslána s velkým doprovodem na [[Cherson]] a odtud cestovali na sever do [[Kyjev|Kyjeva]], Vladimír jim přijel naproti k [[Dněpr|Dněpru]] a zde došlo i k pokřestění Rusů.
 
Mezitím do Konstantinopole bylo posláno 6 000 varjažských bojovníků na veslicích. Císař s těmito posilami vyrazil proti uzurpátorovi. Obě armády se střetly u Abydosu, vojsko Foka bylo mnohem větší než císařovo, avšak štěstí stálo na straně Basileia a Fokas spadl s koně, zřejmě raněn mrtvicí, bitva se zvrátila v rozhodný masakr povstaleckých sil. Kníže Vladimír mezitím potlačil revoltu, která vypukla na [[Krym|Krymu]]. Sklerovi, který uprchl ze zajetí císař nabídl dohodu, že jej učiní svým spoluvládcem, ten nabídku přijal, ale ve skutečnosti zbytek života strávil v pohodlném zajetí v hlavním městě. Basileios se tak ve svých pětatřiceti letech, 26 let od smrti svého otce, stal skutečným autokratorem (samovládcem) Byzantské říše.