Basileios II. Bulgaroktonos: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Řádek 57:
==== Vyjednávání s Rusí a definitivní porážka uzurpátorů ====
Basileios se ocil v zoufalém postavení. Jeho jediné oddíly byli příslušníci císařské gardy v hlavním městě. Mohl se také spoléhat na přízeň obyvatel [[Konstantinopol|Konstantinopole]], kteří vojenskou aristokracii upřímně nenáviděli. Ale i tak vypadala situace beznadějně. Basileios však nepodlehl, naopak prokázal značnou rozhodnost a prozíravost, které byly pro něj příznačné. Odvolal se na smlouvu mezi Janem Tzimiskem a ruským knížetem [[Svjatoslav I. Igorevič|
Mezitím do Konstantinopole bylo posláno 6 000 varjažských bojovníků na veslicích. Císař s těmito posilami vyrazil proti uzurpátorovi. Obě armády se střetly u Abydosu, vojsko Foka bylo mnohem větší než císařovo, avšak štěstí stálo na straně Basileia a Fokas spadl s koně, zřejmě raněn mrtvicí, bitva se zvrátila v rozhodný masakr povstaleckých sil. Kníže Vladimír mezitím potlačil revoltu, která vypukla na [[Krym|Krymu]]. Sklerovi, který uprchl ze zajetí císař nabídl dohodu, že jej učiní svým spoluvládcem, ten nabídku přijal, ale ve skutečnosti zbytek života strávil v pohodlném zajetí v hlavním městě. Basileios se tak ve svých pětatřiceti letech, 26 let od smrti svého otce, stal skutečným autokratorem (samovládcem) Byzantské říše.
|