|
[[Soubor:ArtabanIIIGreekLetter.JPG|thumb|240px|Artabanův [[Starořečtina|řecky]] psaný dopis [[Archón|archontům]] Antiochovi a Fraatovi ze [[Súsy|Sus]]]]V parthské říši, která se dosud zmítala vnitřními spory, se Artabanovi během realitivně krátké doby podařilo nastolit pořádek. Do provincií byli jako správci dosazeni královi synové, aby se zvýšila kontola centra, a byl eliminován vliv lokálních dynastií. Z této doby pochází také jediný královský dokument, který se z arsakovské epochy vůbec zachoval – dopis Artabana II. magistrátu města [[Súsy|Sus]] z prosince roku [[21]]. Král v něm potvrzuje spornou volbu městské samosprávy.
Vztahy s Římem, po celá dvacátá léta mírové, se zkalily roku [[35]] opět kvůli Arménii, kde zemřel král Artaxés III. Za jeho nástupce si Artabanos vyhlédl svého prvorozeného syna Arsaka a zřejmě počítal s tím, že starý císař Tiberius nebude chtít riskovat válečný konflikt. Oficiálně se krok zdůvodňoval tím, že Arménie patřila svého času k [[Achaimenovci|achaimenovské říši]],<ref>Tacitus, ''Letopisy'', [http://www.perseus.tufts.edu/cgi-bin/ptext?lookup=Tac.+Ann.+6.31 VI, 31]</ref> aargument, tedykterý k íránskémupozději světuvyužívali i [[Sásánovci|sásánovští]] vladaři. Artabanos však přecenil svoje síly, neboť část parthské šlechty vstoupila do kontaktu s Tiberiem a ten vyslal na východ vnuka [[Fraatés IV.|Fraata IV.]] Tiridata a na arménský trůn nominoval bratra [[Gruzie|iberského]] krále, Mithridata. Vojenskou podporu akce měl zajistit syrský místodržitel [[Lucius Vitellius]].
NaV následné Artabanaválce pak dopadala rána za ranou.dobyli Iberové dobyli Arménii, parthské vojsko bylo při pokusu o protiofenzívu poraženo a k [[Eufrat]]u dorazil s legiemi Vitellius, takže šance znovudocílit opanovat[[status Arméniiquo|statu quo]] byla minimální. Artabanos se stáhl do Hyrkánie a musel přihlížet, jak je jeho soupeř Tiridatés korunován parthským králem. Jeho pozici nakonec zachránily stejné faktory, které mu umožnily vzestup – Tiridatova římská výchova. Parthové ho již po několika měsících prosili, aby opět převzal vládu, a Tiridata vypudili do Sýrie.<ref>Tacitus, ''Letopisy'', [http://www.perseus.tufts.edu/cgi-bin/ptext?lookup=Tac.+Ann.+6.44 VI, 44]</ref> V roce [[37]] se Artabanos sešel na Eufratu s Vitelliem, a poté co rezignoval na vměšování do arménských záležitostí, byla Římem uznána jeho panovnická suverenita.
PosledníchZbylých několikpár měsíců, Artabanovykdy vládyArtabanos II. byl parthským králem, stálo ve znamení vzpoury měšťanů v Seleukii nad Tigridem a pokusu jistého Cinnama o uzurpaci. I tyto dramatické okamžiky se králi podařilo ustát, přestože Seleukii pacifikoval až jeho syn a nástupce [[Vardanés]].
== Poznámky ==
|
