Jméno růže: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Úvod: odstraněno předjímající spojení "dlouhou nudnou" (pasáž) |
|||
Řádek 5:
Jedná se o ukázkové dílo [[postmodernismus|postmodernismu]], k jehož hlavním principům patří, že dílo je interpretovatelné různými způsoby podle pohledu každého jednotlivého čtenáře. Konkrétně ''Jméno růže'' může čtenář chápat jako historický román, detektivku, filosofické dílo, částečně dílo [[horor]]ové nebo [[teologie|teologické]], neboť kniha obsahuje více rovin, které se prolínají.
Kniha se snaží vzbudit dojem autentičnosti [[středověk]]u, k čemuž slouží i samotná literární kompozice románu. Dělením děje na jednotlivé dny připomíná [[Boccaccio|Boccacciův]] [[Dekameron]]. Jednotlivé dny pak dělí podle [[Řehole svatého Benedikta]] a přesně stanoveného rytmu [[Mnich|mnišských]] zvyklostí. Dění románu se pak odvíjí podle [[Aristotelés|aristotelského]] vzoru jednoty místa, času a děje – během jednoho listopadového týdne roku [[1327]]. Dojmu autentičnosti a historické věrnosti se snaží Eco dosáhnout také častými citacemi z existujících středověkých písemných děl. Postava Viléma z Baskervillu hájí názory [[Marsilius z Padovy|Marsilia z Padovy]], z jehož spisu [[Defensor pacis]] často cituje. Dalším zdrojem citací je samozřejmě [[Bible]] a z autorů je to [[Roger Bacon]], [[William Ockham]], [[Tomáš Akvinský]] ([[Summa theologiae]]), [[Isidor Sevillský]], [[Alan z Lille]], [[Publius Vergilius Maro]] a mnozí další. Zmínit musíme také spisy [[Visio Brendani]] a
V knize se také objevují zřejmé odkazy na současnost – ať už je to téma nebezpečného [[totalitarismus|totalitarismu]] jedné pravdy, tak i nenápadné ztotožnění některých středověkých společenských skupin s těmi dnešními politickými.{{Fakt/dne|20110327175929}} Dějiny se stávají pro Eca materiálem pro jeho [[Sémiotika|sémiotické]] hry a občas v nich spatříme symboly současnosti. 19. února 2011 byla uvedena divadelní adaptace ''Jména růže'' v Městském divadle Brno.
|