Rudolf I. Habsburský: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m přidána Kategorie:Kraňští vévodové za použití HotCat |
vzhled |
||
Řádek 1:
{{Různé významy|tento=římském králi|druhý=rakouském vévodovi a českém králi|stránka=Rudolf Habsburský}}
[[File:Rudolf.jpg|thumb|upright|Rudolf Habsburský (středověká iluminace)]]
[[Soubor:Grabplatte Rudolfs von Habsburg im Dom zu Speyer.jpg|upright|thumb|Náhrobní deska Rudolfa I. ve [[Katedrála Panny Marie a sv. Štěpána (Špýr)|špýrském dómě]]]]▼
'''Rudolf I.''' (v rodové posloupnosti jako habsburský hrabě IV.) '''Habsburský''' ([[1. květen|1. května]] [[1218]], [[Limburg]] – [[15. červenec|15. července]] [[1291]], [[Špýr]]) byl [[seznam panovníků Svaté říše římské|římským králem]] v letech [[1273]]–[[1291]].▼
== Původ ==▼
Rudolf Habsburský pocházel ze starého hraběcího rodu z jihozápadního Německa. Jeho otec [[Albrecht IV. Habsburský]] zvaný Bílý zahynul roku [[1239]] na [[Křížové výpravy|křížové výpravě]] do [[Svatá země|Svaté země]] a mladý hrabě se ujal svého dědictví, jež tvořilo hrabství [[Aargau]] (Arga) s vlastním hradem [[Habsburg (hrad)|Habsburg]] (původně Habichtsburg – Jestřábí hrad v dnešním [[Švýcarsko|Švýcarsku]]) a Horní [[Alsasko]]. Postupem doby se stal zkušeným, protřelým a bezohledným [[politik]]em i drsným [[válečník]]em, jehož hlavním cílem bylo pozvolné rozšiřování [[rod (genealogie)|rodov]]ých držav.▼
== Cesta na královský trůn ==▼
[[Soubor:Kaiser Rudolf I. 1275.jpg|thumb|left|Rudolfova pečeť z roku 1275]]▼
Velká příležitost získat mnohem více než dosud se mu naskytla roku [[1273]], když mu [[Svatá říše římská|říšští]] [[kurfiřt]]i nabídli královskou korunu. Třebaže byl podle dobových hledisek již dost starý, korunu přijal, čímž vstoupil do střetu s tehdy nejmocnějším panovníkem střední Evropy a zároveň nejmocnějším z kurfiřtů, českým králem [[Přemysl Otakar II.|Přemyslem Otakarem II.]], který jeho volbu neuznal, neboť o říšskou korunu sám usiloval. Se stvrzením Rudolfa I. za římského krále váhal i papež [[Řehoř X.]], jehož zájmy Přemysl dlouhodobě podporoval. Záleželo mu na smíření obou kandidátů, jež měla následovat nová [[Křížové výpravy|kruciáta]]. Rudolf proto dával papežské kurii najevo svoji ochotu tažení do Svaté země uskutečnit, zahrnoval papeže projevy oddanosti a úcty a dokonce rezignoval na stará říšská práva na území papežského státu. Koncem roku [[1274]] Řehoř X. jeho volbu potvrdil.▼
== Rudolf I. a Přemysl Otakar II. ==▼
Souhlas Přemysla Otakara II. se však Rudolf získat nesnažil, nýbrž proti němu rovnou zaútočil. Toužil totiž po tom, aby Habsburkové získali postavení říšských knížat, on sám pak jako vládce římské říše potřeboval solidní mocenskou základnu, jíž by se mohl vyrovnat bohatým kurfiřtům a knížatům. Kromě toho v něm (tak jako v mnohých jiných) mocné přemyslovské soustátí budilo závist. V případě Přemyslově se mu nabízely bývalé [[Babenberkové|babenberské]] a [[Sponheimové|sponheimské]] državy, říšská [[léno|léna]], jichž se král, jak ho Rudolf obvinil roku [[1274]] na říšském sněmu, zmocnil zcela svévolně. Požadoval je proto nazpět. Přemysl, který si byl však dobře vědom toho, že by mu je Rudolf I. již nemusel následně udělit v léno, odmítl poslušnost a dále trval na tom, že Rudolfovo zvolení je neplatné. O rok později mu rozezlený král zabavil nejen [[Rakousko|Rakousy]], [[Štýrsko]], [[Korutany]], [[Kraňsko]] i [[Chebsko]], ale vzhledem k tomu, že mu Přemysl nesložil lenní hold jako vládci říše, nepřiznal mu ani právo na rodové državy Čechy a Moravu.▼
{{Příbuzenstvo|příbuzenstvo=
{{Příbuzný|otec|[[Albrecht IV. Habsburský]]}}
Řádek 29 ⟶ 18:
{{Příbuzný|II. manželka|[[Isabela Burgundská]]}}
}}
▲'''Rudolf I.''' (v rodové posloupnosti jako habsburský hrabě IV.) '''Habsburský''' ([[1. květen|1. května]] [[1218]], [[Limburg]] – [[15. červenec|15. července]] [[1291]], [[Špýr]]) byl [[seznam panovníků Svaté říše římské|římským králem]] v letech [[1273]]–[[1291]].
▲== Původ ==
▲Rudolf Habsburský pocházel ze starého hraběcího rodu z jihozápadního Německa. Jeho otec [[Albrecht IV. Habsburský]] zvaný Bílý zahynul roku [[1239]] na [[Křížové výpravy|křížové výpravě]] do [[Svatá země|Svaté země]] a mladý hrabě se ujal svého dědictví, jež tvořilo hrabství [[Aargau]] (Arga) s vlastním hradem [[Habsburg (hrad)|Habsburg]] (původně Habichtsburg – Jestřábí hrad v dnešním [[Švýcarsko|Švýcarsku]]) a Horní [[Alsasko]]. Postupem doby se stal zkušeným, protřelým a bezohledným [[politik]]em i drsným [[válečník]]em, jehož hlavním cílem bylo pozvolné rozšiřování [[rod (genealogie)|rodov]]ých držav.
▲== Cesta na královský trůn ==
▲[[
▲Velká příležitost získat mnohem více než dosud se mu naskytla roku [[1273]], když mu [[Svatá říše římská|říšští]] [[kurfiřt]]i nabídli královskou korunu. Třebaže byl podle dobových hledisek již dost starý, korunu přijal, čímž vstoupil do střetu s tehdy nejmocnějším panovníkem střední Evropy a zároveň nejmocnějším z kurfiřtů, českým králem [[Přemysl Otakar II.|Přemyslem Otakarem II.]], který jeho volbu neuznal, neboť o říšskou korunu sám usiloval. Se stvrzením Rudolfa I. za římského krále váhal i papež [[Řehoř X.]], jehož zájmy Přemysl dlouhodobě podporoval. Záleželo mu na smíření obou kandidátů, jež měla následovat nová [[Křížové výpravy|kruciáta]]. Rudolf proto dával papežské kurii najevo svoji ochotu tažení do Svaté země uskutečnit, zahrnoval papeže projevy oddanosti a úcty a dokonce rezignoval na stará říšská práva na území papežského státu. Koncem roku [[1274]] Řehoř X. jeho volbu potvrdil.
▲== Rudolf I. a Přemysl Otakar II. ==
[[File:PremyslZwettl.jpeg|thumb|upright|Přemysl Otakar II. (''Liber fundationum monasterii Zwettlensis'')]]
▲Souhlas Přemysla Otakara II. se však Rudolf získat nesnažil, nýbrž proti němu rovnou zaútočil. Toužil totiž po tom, aby Habsburkové získali postavení říšských knížat, on sám pak jako vládce římské říše potřeboval solidní mocenskou základnu, jíž by se mohl vyrovnat bohatým kurfiřtům a knížatům. Kromě toho v něm (tak jako v mnohých jiných) mocné přemyslovské soustátí budilo závist. V případě Přemyslově se mu nabízely bývalé [[Babenberkové|babenberské]] a [[Sponheimové|sponheimské]] državy, říšská [[léno|léna]], jichž se král, jak ho Rudolf obvinil roku [[1274]] na říšském sněmu, zmocnil zcela svévolně. Požadoval je proto nazpět. Přemysl, který si byl však dobře vědom toho, že by mu je Rudolf I. již nemusel následně udělit v léno, odmítl poslušnost a dále trval na tom, že Rudolfovo zvolení je neplatné. O rok později mu rozezlený král zabavil nejen [[Rakousko|Rakousy]], [[Štýrsko]], [[Korutany]], [[Kraňsko]] i [[Chebsko]], ale vzhledem k tomu, že mu Přemysl nesložil lenní hold jako vládci říše, nepřiznal mu ani právo na rodové državy Čechy a Moravu.
Později nad ním vyřkl [[Říšská klatba|říšskou klatbu]] a umožnil tak všem nespokojeným šlechticům beztrestně proti panovníkovi vystoupit. Znamenalo to také vyhlášení války, ale pokořit Přemysla na válečném poli nebylo snadné. Situace se změnila, teprve když zradil českého krále jeho spojenec bavorský vévoda [[Jindřich I. Wittelsbašský]] a umožnil Rudolfovu říšskému vojsku průchod svým územím a následný vpád do Rakous. Mnozí rakouští, štýrští a korutanští páni, jimž se protivila Přemyslova vláda pevné ruky, teď od českého krále odpadli a jeho po dlouhá léta usilovně budované panství v alpských zemích se nečekaně zhroutilo.
Řádek 44 ⟶ 46:
== Po Moravském poli ==
▲[[Soubor:Grabplatte Rudolfs von Habsburg im Dom zu Speyer.jpg|upright|thumb|Náhrobní deska Rudolfa I. ve [[Katedrála Panny Marie a sv. Štěpána (Špýr)|špýrském dómě]]]]
Nedlouho po bitvě obsadil vítězný Rudolf I. Habsburský Moravu a bezprávně zasahoval do vnitřních záležitostí českého království, zmítaného po Přemyslově smrti bezvládím a svévolí šlechty. Slíbil sice svoji ochranu ovdovělé královně [[Kunhuta Uherská|Kunhutě]] a jejím dětem, vzápětí se však na schůzce poblíž města [[Kolín]]a dohodl s [[Ota V. Braniborský|Otou V. Braniborským]], s nímž se neodvážil pustit do boje, že mu ponechá správu Čech a poručnictví nad mladičkým [[Václav II.|Václavem II.]] Sám si zajistil jako náhradu za válečné výdaje na pět let Moravu (usiloval však o to, aby přešla do trvalého držení Habsburků). [[Kladsko]], které bylo dosud součástí českého státu, ponechal v rukách vratislavského knížete [[Jindřich IV. Probus|Jindřicha IV. Proba]], jenž si po bitvě na Moravském poli pospíšil s jeho obsazením. Tak dal Rudolf souhlas k rozdělení zemí, které již po dvě století nedílně patřily k přemyslovskému státu.
| |||