Nihonšoki: Porovnání verzí

Na rozdíl od literárního a [[mytologie|mytologického]] charakteru ''Kodžíki'' je ''Nihonšoki'' vytvořena především jako dílo historické. Její sestavovatelé, mezi kterými byl i tvůrce ''Kodžiki'' dvořan Ó no Jasumaro (太 安万侶, asi [[660]]-[[723]]),<ref>Vlasta Winkelhöferová: ''Slovník japonské literatury'', Libri, Praha 2008, str. 228</ref> se pod vedením prince Toneriho (舎人親王, [[676]]–[][735]]) opírali o dnes již nedochovaná historická díla a o úřední záznamy z provincií, které jsou v díle citovány.<ref name="japan"/><ref name="slovnik">''Slovník spisovatelů - Asie a Afrika 2.'', Odeon, Praha 1967, str. 164-165</ref> Kronika je sepsána [[Čínština|čínsky]] po vzoru čínských historických děl z nichž přebírá styl a někdy i celé věty.<ref name="slovnik"/>

Roku [[797]] se kronika dočkala pokračování nazvaného ''Šoku Nohongi'' (続日本紀), které obsahuje japonsky psané a rétoricky stylizované císařské výnosy, nejstarší památky čistě japonské prózy.<ref name="slovnik"/> Tyto dvě kroniky jsou prvními dvěma ze šesti národních japonských historických děl nazývaných souhrnně ''Rikkokuši'' (六国史, Šest národních historií), ve kterých byly dějiny Japonska dovedeny až do roku [[887]]. Po ''Šoku Nihongi'' následovaly ''Nihonkóki'' ([[840]]), ''Šoku Nihonkóki'' ([[869]]), ''Montoku džicuroku'' ([[879]]) a ''Sandai džicuroku'' ([[901]]).