Řád služebníků Mariiných: Porovnání verzí

Do českých zemí přicházejí serviti z mateřského [[Konvent (církev)|konventu]] Zvěstování Panně Marii ve [[Florencie|Florencii]] v letech [[1359]]-[[1360]] na pozvání [[Karel IV.|císaře Karla IV.]], který je usadil na [[Nové Město (Praha) |Novém Městě pražském]]. Zdejší řeholní dům zanikl v polovině [[16. století]] a členové řádu se v Čechách znovu objevili až v době po Bílé hoře. Po zřízení dvou klášterů v [[Praha|Praze]] byly mezi lety [[1671]] a [[1747]] postupně osazovány další konventy v [[Rabštejn nad Střelou|Rabětejně nad Střelou]], v [[Nové Hrady|Nových Hradech]], na [[Hora Matky Boží|Hoře Matky Boží u Králík]] a v [[Konojedy (Úštěk)|Konojedech]]. Souběžně dochází ke snahám o založení servitských klášterů rovněž na Moravě. V roce [[1655]] zval kníže Ferdinand Jan z Lichtenštejna servity do [[Moravský Krumlov|Moravského Krumlova]], jeho nabídka však musela být pro nedostatek řeholníků odmítnuta. První řádový dům na Moravě vznikl v roce [[1675]] v [[Jaroměřice nad Rokytnou|Jaroměřicích nad Rokytnou]]. V roce [[1714]] byla vydána zakládací listina kláštera na předměstí [[Veselí nad Moravou]]. V tomto roce mohla být založena česká servitská provincie, zahrnující i moravské domy. Oba moravské servitské kláštery byly zrušeny roku [[1784]] v rámci josefinských reforem. Současně zanikly až na dva i servitské domy v Čechách. Po odchodu z Hory Matky Boží u Králík v roce [[1883]] zůstali serviti jen v Nových Hradech. Česká provincie zanikla a tamní konvent byl přičleněn do tyrolské řádové provincie, jejímž střediskem je klášter v [[Innsbruck|Innsbrucku]]. V roce [[1946]] byli němečtí řejolníciřeholníci odsunuti a v roce [[1950]] byli odvezeni zbývající čeští bratři. V roce [[1991]] došlo v Nových Hradech k obnově řeholního života.