Etiopie: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
JhsBot (diskuse | příspěvky)
m r2.7.2+) (robot přidal: nso:Ethiopia
Řádek 70:
Nový problém představovali Portugalci a zejména [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuitští]] misionáři, kteří sem s&nbsp;nimi přišli. Etiopští císaři se ocitli pod silným tlakem, aby přestoupili na [[katolictví|katolickou]] víru a přestože se o&nbsp;to někteří z&nbsp;nich pokusili, například [[Ze Dingil]] či [[Susneos]],{{#tag:ref|Vedle přiklonění ke křesťanství je Susneos znám radikálními zásahy proti [[židé|židům]] – velká část z nich za jeho panování byla nucena nechat se pokřtít, byl jim zabrán majetek, případně byli prodáni do otroctví nebo vyhnáni ze země.<ref name="moj36"/>|group="pozn."}} lidový odpor byl tak silný, že oba později přišli o&nbsp;vládu. Susneův syn [[Fasiladas]] posléze misionáře ve 30.&nbsp;letech 17.&nbsp;století ze země vyhnal.<ref name="moj36">Mojdl, s. 36</ref><ref name="BAA">{{Citace elektronické monografie | korporace = Bureau of African Affairs | titul = Background Note: Ethiopia | url = http://www.state.gov/r/pa/ei/bgn/2859.htm# | datum vydání = 2011-03-23 | datum aktualizace = | datum přístupu = 2010-07-19 | vydavatel = U.S. Department of State | jazyk = anglicky}}</ref> Za Fasilova nástupce [[Ijasu I. Etiopský|Ijasua I.]] došlo k&nbsp;obnovení silného postavení Etiopie, roku 1636 bylo také založeno nové hlavní město jménem [[Gondar]]. Po smrti tohoto císaře ale nastal značný úpadek císařské moci a na dění ve státě měli stále větší vliv feudální šlechtici.<ref name="kong3">Library of Congress, s. 3</ref> Toto období vyvrcholilo v&nbsp;letech [[1784]] až [[1855]], kdy etiopští vládci panovali pouze nominálně a namísto nich rozhodovali aristokraté. Do historie se zapsalo jako [[Zemene Mes'afint]], doba princů.<ref name="moj37">Mojdl, s. 37</ref>
 
Úpadek panovnické moci se snažil zastavit císař [[Tewedros II.]], panující od roku 18551755.<ref name="kong3"/> Přestože dospěl k&nbsp;mnoha úspěchům a pokoušel se o&nbsp;modernizaci země, nepodařilo se mu získat nutnou podporu zahraničních mocností. Naopak si znepřátelil [[Spojené království Velké Británie a Irska|Velkou Británii]], jejíž vojska způsobila jeho pád.<ref>Mojdl, s. 39-41</ref> O&nbsp;nový pokus o&nbsp;centralizaci moci se pokusil [[Jan IV. Etiopský|Johannes IV.]], který nastoupil na trůn roku 1871. Úspěšně se ubránil proti egyptskému vpádu a bojoval na popud Velké Británie také se [[súdán]]skými [[Mahdího povstání|mahdisty]]. Dostal se též do konfliktu s&nbsp;[[Italské království|Itálií]], která si v&nbsp;oblasti dnešní [[Eritrea|Eritreje]] vytvářela zázemí pro další postup v&nbsp;regionu.<ref>Mojdl, s. 41-44</ref> Italy se podařilo zastavit až za vlády dalšího císaře, [[Menelik II.|Menelika II.]], jenž rozdrtil italská vojska v&nbsp;[[bitva u Adwy|bitvě u&nbsp;Adwy]] (Aduy) roku [[1896]].<ref name="moj47">Mojdl, s. 47</ref><ref name="kong3"/> Zároveň za jeho vlády proběhla radikální expanze na jih a jihovýchod, což vedlo k&nbsp;posílení státních financí a obranyschopnosti státu. Začala se stavět první železnice mezi Addis Abebou, novým hlavním městem, a tehdy francouzským [[Džíbútí]], budovaly se též nové mosty a silnice. Menelik vládl až do roku 1913, po jeho smrti se dostal k&nbsp;moci Menelikův vnuk [[Ijasu V.|Ijasu]], avšak během [[první světová válka|první světové války]] byl svržen a moci se chopil šlechtic, neboli ''ras'', Tafari Makonen, nejdříve jako regent, později jako svrchovaný panovník Haile Selasie I.<ref name="moj53">Mojdl, s. 53</ref>
 
=== Moderní dějiny ===