|
zdar hoši Masarykův původ po otci se ovšem stal předmětem různých romantických dohadů. Masárikovo otcovství bylo zpochybňováno především kvůli věkovému rozdílu 10 let mezi rodiči a vyskytly se i snahy "připsat" ke jménu TGM Redlichovo či dokonce Císařovo otcovství (císaři bylo tehdy 20 let, nar.[[1830]]). Většina historiků ale tyto tendence ignorovala.
=== Brno, Vídeň, Lipsko, New York ===
[[Soubor:Socha T.G. Masaryka před Masarykovou univerzitou.jpg|left|thumb|[[Pomník]] T. G. Masaryka před budovou lékařské [[fakulta|fakulty]] [[Masarykova univerzita|Masarykovy univerzity]] v [[Brno|Brně]]. Jde o kopii sochy, jejíž originál stojí před ZŠ TGM v [[Bystřice nad Pernštejnem|Bystřici nad Pernštejnem]]. Autorem [[originál|originálu]] je sochař [[Vincenc Makovský]].]]
Od 15 let se živil sám jako domácí učitel dětí bohatých rodičů. Na gymnáziu v [[Brno|Brně]] byl podporován jednou z nich, rodinou policejního ředitele [[Anton Le Monnier|Antona Le Monniera]], s kterou v roce [[1869]] odešel do Vídně, aby dostudoval na [[Akademické gymnázium (Vídeň)|Akademickém gymnáziu]]. Po maturitě ([[1872]]) začal studovat [[Filosofie|filosofickou]] fakultu. Během studia se seznámil s [[Franz Brentano|Franzem Brentanem]], novým profesorem filosofie, který přišel do Vídně v dubnu [[1874]].
Po smrti Antona Le Monniera, v roce [[1873]], našel nové výnosné místo [[hofmistr]]a v rodině [[Rudolf Schlessinger|Rudolfa Schlessingera]], generálního rady Anglo-rakouské banky, jehož syna vyučoval. Za odměnu za úspěšnou maturitu mladého Schlessingera odjeli společně, po Masarykově doktorátu ([[1876]]), na cestu po Itálii a na roční pobyt na univerzitě v [[Lipsko|Lipsku]]. Tam se Masaryk seznámil s [[Charlotta Garrigue|Charlottou Garrigue]], dcerou [[New York|newyorského]] podnikatele a [[10. srpen|10. srpna]] [[1877]] byli zasnoubeni.
Masaryk chtěl ale před sňatkem získat [[docent]]uru z filozofie na [[vídeňská univerzita|vídeňské univerzitě]], což sňatek, narychlo uspořádaný rodinou Charlotty v [[New York]]u [[15. březen|15. března]] [[1878]], pozdrželo. Jeho náhlost zase naopak pozdržela docenturu. Ve Vídni tedy Masaryk živil rodinu a sebe suplováním na střední škole, přednáškami a „[[kondice]]mi“, vypůjčoval si také od přátel. Habilitoval v březnu [[1879]] prací ''Der Selbstmord als soziale Massenerscheinung der Gegenwart'' (Sebevražda jako masový sociální jev současnosti) a začal bezplatně přednášet na univerzitě jako [[soukromý docent]].
Už za dob studií byl Masaryk literárně činný, napsal řadu studií a odborných statí. V lednu [[1875]] se Masaryk stal předsedou [[Český akademický spolek|Českého akademického spolku]] ve Vídni a začal se pravidelně stýkat s rodinou [[A. V. Šembera|A. V. Šembery]] (1807–1882), profesora české řeči a literatury na vídeňské univerzitě.
=== Rukopisy ===
| 