Argentinská krize v letech 1999 až 2002: Porovnání verzí

Zákon o konvertibilitě sice momentálně stabilizoval argentinskou inflaci, zlevnil dovozy a snížil např. kreditní úrokové sazby, avšak nevyřešil otázku vysokého zahraničního zadlužení země a znamenal postupné ztráty pro argentinskou průmyslovou výrobu díky zdražování argentinského vývozu. Tyto ztráty se mimo jiné promítly na růstu nezaměstnanosti. Menemova vláda se v této situaci orientovala na neoliberální politiky [[privatizace]] a deregulace argentinského hospodářství a stimulací zahraniční investic. Přistoupila například k privatizaci argentinských telekomunikací, železnic, vodohospodářství, bankovního sektoru a dalších veřejných služeb. Makroekonomicky byla tato strategie relativně úspěšná a argentinský HDP mezi roky 1991 až 1997 rostl průměrně kolem 6%. Nicméně Menemova vláda pokračovala v politice zahraničních půjček především od Mezinárodního měnového fondu a Světové banky a vláda měla vysoké státní výdaje. Dluh Argentiny dosáhl v roce 1998 144.1 miliard dolarů, respektive 50% HNP. Například podle Anne Kruger z MMF právě kombinace slabé fiskální politiky státu, vysokého dluhu a fixace na dolar stála za argentinskou recesí.<ref>[http://www.econ.umn.edu/~fpiguill/Presentaciones%20primer%20mini/anne%20krueger.pdf A.Kruger: Crisis Prevention and Resolution: Lessons from Argentina]anglicky, 09.03.2010.</ref> Hodnocení celkové performance argentinského hospodářství bylo k roku 1998 nicméně pozitivní. Například podle zprávy Organizace světového obchodu z roku 1998 "''ekonomické refornyreformy a programy restrukturalizace, jež úspěšně pokračovaly od začátku 90. let, pomohly Argentině zdvojnásobit její příjem na hlavu za méně než deset let a udržet inflaci v roce 1997 pod 1%''."<ref>[http://www.wto.org/english/tratop_E/tpr_e/tp100_e.htm WTO report: Argentina: January 1998]anglicky, 09.03.2010</ref>Zpráva dále pokračovala v pozitivním duchu: "''(Argentina) musí nyní čelit dopadu asijské krize a jejích vlivů na Jižní Ameriku. V rámci pomoci Argentině a v rámci zlepšení finančních fiskálních reforem Světová banka udělila Argentině v listopadu roku 1998 půjčku 3 miliard dolarů. Zpráva Světové hospodářské organizace uvádí, že pro rok 1998 je celkový růst HDP Argentiny očekáván kolem 5%. Nicméně pro rok 1999 se dá očekávat pokles na 4,8%''..."<ref>[http://www.wto.org/english/tratop_E/tpr_e/tp100_e.htm WTO Report: Argentina: January 1998],anglicky, 09.03.2010</ref> Ve skutečnosti HDP klesl pro rok 1999 na -3,4%. Argentinská krize byla tak byla pro mnohé překvapením.

Nestabilní situace argentinského hospodářství, vysoký zahraniční dluh a vysoké úroky, odchod zahraničních investic ze země, vysoká nezaměstnanost a minusový růst HDP Argentiny měl za důsledek ztrátu důvěry v bankovní systém a bezpečnost úspor mezi argentickýmargentinským obyvatelstvem. V roce 2001 začali Argentinci hromadně proměňovat argentinská pesa za dolary, vybírat hotovost z bankovních účtů a posílat peníze do zahraničí. Toto masové vybírání peněžní hotovosti vedlo k nedostatku peněžní hotovosti na straně argentinských bank. Vláda prezidenta F. de la Rua rozhodla o zmražení všech kont v argentinských a umožnila jen vybírání malých hotovostí. Toto opatření je označováno často jako ''corralito''. Tato situace ale jen zhoršila už tak špatnou náladu mezi argentinskými občany, která přerostla v řadu demonstrací a protestů na ulicích velkých argentinských měst, které záhy přerostly v pouliční srážky s policii. I když vláda vyhlásila stav nouze, další masové a násilné protesty pokračovaly 20. a 21. prosince 2001 v Buenos Aires. V následku toho prezident de la Rua rezignoval a země se propadla do politické krize. Během konce prosince a začátku ledna postupně do úřadu prezidenta vyměnili 4 politici a 3 z nich rezignovali (de la Rúa, Eduardo Camaňo, Rodriguez Saá). ProzatimnímProzatímním prezidentem se nakonec stal [[Eduardo Duhalde]].

Na začátku roku 2002 se Argentina ocitla na pokraji ekonomického kolapsu nevídaných rozměrů. Například argentinský [[HDP]] na osobu klesl v roce 2002 na 2720 dolarů (v roce 1999 činil 7776 dolarů).<ref>[http://www.nationmaster.com/time.php?stat=eco_gdp_percap-economy-gdp-per-capita&country=ar-argentina NationMaster: GDP per capita: Argentina (historical data)],anglicky, 09-03.2010.</ref> Reálný růst HDP byl v roce 2002 v hluboké deflaci -10,4%.<ref>[http://www.nationmaster.com/time.php?stat=eco_gdp_rea_gro_rat-economy-gdp-real-growth-rate&country=ar-argentina GDP:Real Growth Rate: Argentina(historical data)], anglicky, 09.03.2010.</ref> Nezaměstanost činila kolem 17% v roce 2003.<ref>[http://www.nationmaster.com/time.php?stat=lab_une_rat-labor-unemployment-rate&country=ar-argentina NationMaster: Unemployment Rate: Argentina (historical data)], anglicky, 09.03.2010.</ref> V této situaci Duhaldeho vláda konečně přistoupila k [[devalvaci]] argentinského pesa s provizorním kurzem 1,4 pesa za americký dolar. Zároveň vláda nařídila tzv. pesifikaci (''pesificacion''), v rámci které došlo k nucené proměně zmražených úspor argentinských občanů z dolarů na argentinská pesa podle kurzu 1,4 pesa za dolar.Peso nakonec devalvovalo na 80% díky akumulované inflaci způsobené rovnežrovněž závislostí Argentiny na importech. Kolaps se výrazně podílel na růstu sociálních nerovností, chudnutí středních a nižších středních vrstev doprovázené vysokou kriminalitou a pouličním násilím. V roce 2001 bylo kolem 37% argentinského obyvatelstva na úroveň chudoby a v roce 2002 dokonce 51,7%.<ref>[http://www.nationmaster.com/time.php?stat=eco_pop_bel_pov_lin-economy-population-below-poverty-line&country=ar-argentina Population Below Poverty Line: Argentina (historical data)], anglicky, 09.03.2010.</ref>

Nová vláda středolevého perónisty [[Néstor Kirchner|Néstora Kirchnera]] z Justicialistické strany pokračovala po volbách v květnu 2003 v Duhaldeho ekonomickém kurzu. Kirchner si ve své vládevládě ponechal Duhaldeho ministra hospodářství [[Roberto Lavagne|Roberta Lavagneho]]. V roce 2003 se nicméně země postupně dostávala z recese a vykazovala růst reálného HDP a mírný pokles nezaměstnanosti. Vláda se snažila o udržení striktního fiskálního řádu a její prioritou byla tzv. restrukturalizace argentinského dluhu. Jedním z řešení bylo vydání státních dluhopisů, z nichž část nakoupila v roce 2007 od Argentiny Venezuela. V roce 2005 Kirchner oznámil v koordinaci s Brazílii splacení dluhu MMF v jedné jediné splátce.<ref>[http://laht.com/article.asp?CategoryId=14093&ArticleId=209037 Latin Americal Herald Tribune: Argentina announces early payment of IMF debt], anglicky, 09.03.2010.</ref>