César Antonovič Kjui: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →Dětství a vojenská kariéra: odk |
m typo |
||
Řádek 15:
Ačkoliv hudbu skládal a psal hudební kritiku jen ve svém volném čase, ukázal se zanedlouho jako velice plodný a uznávaný skladatel a kritik. Zlom v jeho životě náslodoval [[26. prosinec|26. prosince]] [[1859]] se svým orchestrálním dílem ''Scherzo'', které bylo uvedeno pod taktovkou [[Anton Rubinstein|Antona Rubinsteina]] v Petrohradě. V roce [[1869]] se konalo první veřejné představení Kjuiovi opery ''William Ratcliff'' (založena na základě tragédie od [[Heinrich Heine|Heinricha Heina]]). S tímto dílem sklidil také obdivuhodný úspěch a Kjuiho to významně povzbudilo k dalšímu komponování.
Všechny jeho opery byly založeny na základě děl od ruských umělců až na jeho operu ''Le Flibustier'', která byla založena na základě hry od [[Jean Richepin|Jeana Richepina]] a která byla poprvé uvedena v Opéra-Comique v [[Paříž]]i v roce [[1894]]. S tímto dílem však ani po čtyřech uvedení příliš úspěchů nesklidil, za což může převážně vzrůst oblíbenosti [[Giuseppe Verdi|Verdiho]] a [[Richard Wagner|Richarda Wagnera]]. Větší úspěch sklidil spíše po jednom uvedení své komické opery ''Mandarínský syn'' (veřejná premiéra se konala v roce [[1878]]), po třech uvedeních opery ''Vězeň z Kavkazu'' ([[1883]]), která byla založena na základě práce od Puškina, a na závěr po jednom uvedení svého díla ''Mademoiselle Fifi'' (1903), které bylo založena na základě textů od [[Guy de Maupassant|Gue de Maupassanta]]. Včetně opery Flibustier se mimo Rusko hrála jen dvě Kjuiova díla. Je to ''Vězeň z Kavkazu'' (v Liège, [[1886]]) a
[[Soubor:Cesar cui.jpg|left|thumb]]
Kjui se stal také významným členem operního výboru v Mariánském divadle. Zde skončil spolu s Rimskym-Korsakovem v roce [[1883]] na protest odmítnutí Musorgského opery ''Khovanshchina''. Mezi lety [[1896]]-[[1904]] se stal ředitelem Petrohradského odvětví ruské hudební společnosti.
Řádek 21:
César Kjuj udržoval několik přátelských vztahů se skladateli z celého světa. Mezi ně patřili i velikáni jako např. [[Franz Liszt]], který si poměrně dost vážil ruských skladatelů; zvlášť pro jeho operu ''William Ratcliff'' složil Kjuiovi velikou úctu. Kjui se mu za to také řádně odvděčil. Svou knihu ''La musique en Russie'' a ''Soupravy skladeb pro klavír'', plně oddal svému příteli a skladateli a navíc i své ''Tarantalle'' pro orchestr zasvětil této osobnosti.
Velkou a nevyčerpatelnou inspirací byly pro Kjue také ženy, které byly specificky oddané jeho hudbě. Např. v [[Belgie|Belgii]] ho La Comtesse de Mercy-Argenteau ([[1837]]-[[1890]]) inspirovala k napsání jeho vrcholného díla ''Vězeň z Kavkazu''. V roce [[1896]] založila Maria Kerzina a částečně i Arkadia Kerzin „kruh milovníků ruské hudby“, kde od roku [[1898]] přikládali zvláštní pozornost právě
Za svůj dlouhý a aktivní hudební život získal Kjuj několik prestižních poct. V 80. a 90. letech ho poctilo dokonce několik cizích hudebních společenství členstvím a v roce [[1894]] byl na návrh [[Ambroise Thomas]]e zvolen členem Académie française, kde nahradil [[Petr Iljič Čajkovskij|Čajkovského]], který v té době zemřel. Za svou operu ''Le Flibustier'' získal také prestižní ocenění Légion d'honneur. V roce [[1896]] následovala další nabídka na členství, tentokrát od Královské akademie literatury a umění. V roce [[1909]] a [[1910]] mu byla udělena další prestižní čest - tentokrát oslavy 50. výročí hudební činnosti.
| |||