Lotyšská osvobozenecká válka: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →Příčiny války: typo |
m →1919: typo |
||
Řádek 80:
Nově zformovaný lotyšský stát neměl vybudovanou silnou armádu, takže od začátku války šel od porážky k porážce. Početně větší a lépe vyzbrojená sovětská armáda donutila prozatímní vládu k ústupu do [[Liepāja|Liepāji]] na západ země. Lotyši se v nastalé situaci spojili s dříve nepřátelskou německou Zeměbranou. Přesto ale na konci ledna 1919 ovládala prozatímní vláda už jen Liepāji a její blízké okolí. Spojenému vojsku Lotyšů a Němců se ale nakonec podařilo zastavit sovětský postup a stabilizovat frontu. V březnu spojenecká armáda Lotyšů a Němců přešla do protiútoku a postoupila až k městu [[Saldus]]. Rudá armáda se začala mít výrazné problémy s její lotyšskou částí, protože Lotyši už nebojovali proti Němcům ale i proti vlastním lidem.
Postupu spojených lotyšsko-německých vojsk využila německá šlechta a vyvolala v Liepāje puč. Převzala moc v prozatímní vládě a členové svržené lotyšské prozatímní vlády se zachránili pouze úprkem na parníku Saratow. Nová vláda ale nezískala podporu žádného evropského státu ani místního obyvatelstva. Tím spojenectví Lotyšů s Němci definitivně skončilo. Německá Zeměbrana dokonce v květnu obsazuje Rigu, a tak Lotyšsko v krizové situaci požádalo o pomoc Estonsko. Estonská vláda odpovídá vysláním 3. divize pod velením generála Ernsta Põddera. Němci mezitím dorazili k městu [[Cēsis]] na severu Lotyšska. Zde došlo k jedné z největších a nejdůležitějších bitev jak Lotyšské, tak i Estonské osvobozenecké války, která vešla do dějin jako [[Bitva o Cēsis|bitva o Cēsis]]. Spojenecká vojska Lotyšska a Estonska dokázala porazit německou Zeměbranu, která utrpěla obrovské ztráty. Debakl u Cesis donutil Němce
Zbytky Zeměbrany se začlenily do [[Západoruská dobrovolnická armáda|Západoruské dobrovolnické armády]], kterou vedl kozácký vůdce [[Pavel Bermondt-Avalov]]. Armáda byla sice součástí armád [[Bělogvardějci|bělogvardějců]], které bojovaly proti bolševikům, ale její vojáci byli z tří čtvrtin Němci (bývalí ruští zajatci nebo vojáci poražené Zeměbrany). Takže Bermondt-Avalov se spíše zabýval potlačováním národnostních hnutí v Pobaltí než bojem s bolševiky. V říjnu zahájila Západní ruská dobrovolnická armáda útok na Rigu. Útok byl však neúspěšný a bělogvardějci museli zanedlouho čelit protiútoku spojené armády Lotyšska a Estonska, která byla podporována [[Royal Navy|britským námořnictvem]]. V listopadu byla Lotyši osvobozena Riga a dobrovolnická armáda byla definitivně rozprášen u Radviliškis v Litvě. Zbytky dobrovolnické armády byly následně evakuovány do Německa.
| |||