Lev I. Veliký: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
ChuispastonBot (diskuse | příspěvky)
m r2.7.1) (robot změnil: tr:I. Leo
"Tornus a Flaviano" jsem změnil na správné "Tomus ad Flavianum".
Řádek 33:
 
== Život a papežský úřad ==
O jeho původu a mládí nejsou dochovány žádné záznamy. Poprvé je zmiňován, až když se (kolem roku 430) stal arcijáhnem [[papež]]e [[Celestýn]]a. Roku [[440]] byl zvolen papežem. V rámci svého úřadu odosobnil úřad [[papež]]e a zdůraznil jej jako dědictví [[svatý Petr|apoštola Petra]]. Usilovně bojoval proti rozšířeným bludným učením, zejm. [[manicheismus|manicheismu]] a [[pelagianismus|pelagianismu]]. Zdůrazňoval, že v [[Ježíš Kristus|Kristu]] jsou obsaženy obě přirozenosti, tj. božská i lidská. V této záležitosti se dostal do ostrého střetu s představiteli [[východní křesťanství|východní církve]], kteří obhajovali jen jednu, vtělenou božskou, přirozenost. Když roku [[449]] na [[Koncil|synodě]] v Efesu trvali představitelé [[východní křesťanství|východní církve]] na své představě, označil toto shromáždění dokonce jako „synodu lupičů“.<ref>August Franzen, Malé dějiny církve, 3. vydání, Karmelitánské nakladatelství, 2006, s.70</ref> V roce [[451]] svolal [[chalcedonský koncil]], kterého se účastnili i biskupové z východu. Lev napsal věroučný text tzv. ''TornusTomus aad FlavianoFlavianum'' adresovaný konstatinopolskému biskupovi, který byl přítomnými biskupy na koncilu přijat - podle koncilových dokumentů dokonce zvoláním: „Petr promluvil ústy Lva“. Tím byla dvojí přirozenost v [[Ježíš Kristus|Kristu]] koncilem potvrzena a Eustychově herezi tak učiněno zadost. K dalším zásluhám Lva I. patří napravení hierarchie [[církev|církve]] a obrana jejích práv.
 
== Hrdinské činy Lva I. Velikého ==