Kolektivizace v Jugoslávii: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
+ refy |
rozšíření |
||
Řádek 1:
'''[[Kolektivizace]] v [[Jugoslávie|Jugoslávii]]''' probíhala krátce po [[druhá světová válka|druhé světové válce]], v souvislosti s tím, jak [[Komunistická strana Jugoslávie|komunisté]] obnovovali ekonomickou strukturu země s důrazem na poměry v [[Sovětský svaz|Sovětském svazu]].
== Podmínky ==
Provedením agrární reformy byli zemědělci nuceni se své půdy vzdát, či platit stále větší odvody potravin státu. Půda byla odebrána nejprve těm, kteří byli buď kolaboranty s předchozími okupantskými režimy, nebo za ně byli považováni. Později byla stanovena maximální mez, kolik hektarů může každý sedlák mít (nejprve 25<ref name="ISJ101">{{Citace monografie
| příjmení = Petranović
| jméno = Branko
| odkaz na autora =
| titul = ISTORIJA JUGOSLAVIJE, knjiga III - SOCIJALISTIČKA JUGOSLAVIJA 1955-1988
| vydavatel =
| místo =
| rok =
| počet stran =
| isbn =
| kapitola = politika odkupa
| strany = 101
| jazyk = srbochorvatština
}}</ref>, pak 10). Zatímco v roce [[1946]] dávky příliš vysoké nebyly, v následujícím roce byl vypracován komplexní systém podle různých typů půdy, který měl zajistit, aby každý odváděl státu co nejvíce mohl.<ref name="ISJ104">{{Citace monografie
| příjmení = Petranović
| jméno = Branko
| odkaz na autora =
| titul = ISTORIJA JUGOSLAVIJE, knjiga III - SOCIJALISTIČKA JUGOSLAVIJA 1955-1988
| vydavatel =
| místo =
| rok =
| počet stran =
| isbn =
| kapitola = politika odkupa
| strany = 104
| jazyk = srbochorvatština
}}</ref> Heslem se stalo "My dělníkům obilí, dělníci nám průmyslové zboží". Jugoslávská ekonomika, která vstupovala do [[První pětiletka (Jugoslávie)|prvního pětiletého plánu]], však spíše než hotové výsledky ukazovala své nadšení. Ve skutečnosti tak průmyslový sektor nebyl schopen za žádnou cenu řešit problémy venkova. Bez mechanizace nebylo možné zvýšit výrobu, ačkoliv nové dávky vyžadovaly od sedláků, aby stále více odváděli státu.
Během zimy 1946/1947 byl identifikován hlavní [[třídní nepřítel]] - [[kulak]]. Spolu s drobnými trhovci a řemeslníky byly považováni za tzv. "lidovou buržoazii" a bylo rozhodnuto, aby se "rozkulačili".<ref name="ISJ111">{{Citace monografie
| příjmení = Petranović
| jméno = Branko
| odkaz na autora =
| titul = ISTORIJA JUGOSLAVIJE, knjiga III - SOCIJALISTIČKA JUGOSLAVIJA 1955-1988
| vydavatel =
| místo =
| rok =
| počet stran =
| isbn =
| kapitola = politika odkupa
| strany = 111
| jazyk = srbochorvatština
}}</ref> Prostřednictvím různých nástrojů jugoslávská milice postupovala vůči těm, kteří nebyli schopni platit vysoké daně a dávky velmi tvrdě. V oblastech, které byly těžce zasaženy [[druhá světová válka|válkou]] a [[partyzánský boj|partyzánským bojem]] byl však postup vůči bohatým sedlákům velmi těžký, neboť to byli právě oni, kteří podporovali partyzány.
== Znárodnění a kolektivizace ==
Postupně se prostřednictvím znárodňování půdy kolaborantů podařilo vytvořit souvislé plochy (nejrychleji v oblasti [[Baranja|Baranje]] a [[Vojvodina|Vojvodiny]], odkud bylo vysídleno [[Němci|německé obyvatelstvo]]). Ty tak mohly být přerozděleny a na kterých mohly být vybudovány kolektivně spravované farmy - [[srbochorvatština|srbochorvatsky]] ''Seljačka radna zadruga/Сељачка радна задруга''.<ref name="YAH246">{{Citace monografie
| příjmení = Lampe
| jméno = John
Řádek 14 ⟶ 61:
| strany = 246
| jazyk = angličtina
}}</ref> Těch existovalo až několik tisíc. Sedláci byli nakonec v roce [[1949]] donuceni do družstev vstoupit
| příjmení = Petranović
| jméno = Branko
| odkaz na autora =
| titul = ISTORIJA JUGOSLAVIJE, knjiga III - SOCIJALISTIČKA JUGOSLAVIJA 1955-1988
| vydavatel =
| místo =
| rok =
| počet stran =
| isbn =
| kapitola = politika odkupa
| strany = 105
| jazyk = srbochorvatština
}}</ref>, byly užity různé metody nátlaku.<ref name="istra">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Milotić
| jméno = A.
Řádek 39 ⟶ 99:
| strany = 247
| jazyk = angličtina
}}</ref>
Provedení celé kolektivizace masově bylo paradoxně v době těsně okolo roztržky Tita se Stalinem. [[Informbyro]] v té době mělo přirozeně zájem na tom, aby všechny země nastupující [[lidová demokracie|lidové demokracie]] provedly co nejrychleji a nejrazantněji ty kroky, které v 30. letech učinil sám [[Sovětský svaz]].<ref name="ISJ105">{{Citace monografie
| příjmení = Petranović
| jméno = Branko
| odkaz na autora =
| titul = ISTORIJA JUGOSLAVIJE, knjiga III - SOCIJALISTIČKA JUGOSLAVIJA 1955-1988
| vydavatel =
| místo =
| rok =
| počet stran =
| isbn =
| kapitola = godine protivurečnog razvitka
| strany = 287
| jazyk = srbochorvatština
}}</ref> Přestože SKJ považoval situaci za zcela odlišnou od vývoje v SSSR, neboť v Jugoslávii "nebylo vesnic, připomínající těch za cara [[Mikuláš]]e", nakonec byly použity metody policejního nátlaku, násilí a [[propaganda|propagandy]] sovětského střihu. Odpor sedláků a sucho v roce [[1950]] nejen že zkomplikovaly realizaci [[První pětiletka (Jugoslávie)|prvního pětiletého plánu]], ale učinily spolu s nedostatkem mechanizace kolektivizační proces za zcela neúčinný.
== Ústup od kolektivizace ==
Neúspěšná, avšak velkolepě budovaná družstva zaujímala pouhá 4 % obdělávatelné půdy.<ref name="YAH246"/> Sedláci museli odvádět stále větší podíly své úrody státu v rámci tzv. administrativního odkupu. Vzhledem k tomu, že se země ještě vzpamatovávala z války, že došlo k rozsáhlým migracím, a zemědělsky aktivní obyvatelstvo se často přesunulo o stovky kilometrů na jiný typ půdy, podmínky pro velký rozvoj zemědělství v Jugoslávii neexistovaly.<ref name="ISJ103">{{Citace monografie
| příjmení = Petranović
| jméno = Branko
| odkaz na autora =
| titul = ISTORIJA JUGOSLAVIJE, knjiga III - SOCIJALISTIČKA JUGOSLAVIJA 1955-1988
| vydavatel =
| místo =
| rok =
| počet stran =
| isbn =
| kapitola = politika odkupa
| strany = 103
| jazyk = srbochorvatština
}}</ref>
Protože však nebylo kolektivní zemědělství příliš efektivní a protože se [[Jugoslávie]] názorově odloučila od [[SSSR]] (během tzv. roztržky [[Tito]]-[[Stalin]]), bylo rozhodnuto následovat zcela jiný kurz budování národní ekonomiky. [[Komunistická strana Jugoslávie]] vyhlásila nový plán tzv. [[Samosprávný socialismus|samosprávy pracujících]] ([[srbochorvatština|srbochorvatsky]] ''samoupravljanje/самоуправљање''). Jeho hlavní devizou mělo být „budování demokratického socialismu namísto [[Administrativní období|administrativního]]“, což se projevilo hlavně a především jako odklon od sovětských modelů. Projekt kolektivizace venkova tak byl zastaven a později zcela opuštěn. Na přelomu let [[1952]]/[[1953]] bylo zemědělcům umožněno z družstev vystupovat, což celá řada z nich také učinila. Řada družstev tak byla opuštěna.<ref name="istra"/> V následujícím roce pak byly odstraněny vysoké dávky, které museli zemědělci platit.<ref name="istra"/>
Oficiálně se od kurzu kolektivizace venkova ustoupilo v roce [[1951]].{{chybí zdroj}} Do konce roku [[1953]] tak počet družstev spadl z 6 900 (1950) na téměř 1 200. Na počátku šedesátých let existovalo jednotných družstev už jen něco přes sto. Oficiální linie jugoslávské propagandy považovala právě kulaky za hlavní neúspěch řady kroků během kolektivizačního procesu.<ref name="ISJ112">{{Citace monografie
| příjmení = Petranović
| jméno = Branko
| odkaz na autora =
| titul = ISTORIJA JUGOSLAVIJE, knjiga III - SOCIJALISTIČKA JUGOSLAVIJA 1955-1988
| vydavatel =
| místo =
| rok =
| počet stran =
| isbn =
| kapitola = politika odkupa
| strany = 112
| jazyk = srbochorvatština
}}</ref>
== Literatura ==
| |||