Karel Weinfurter: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Nahrezení nejasného a mnohoznačného pojmu "navázaly" |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 7:
=== Okultní cesta k mystice ===
Narodil se v rodině vojáka c. k. armády. Otec brzy po jeho narození odešel k civilnímu zaměstnavateli a roku 1880 se rodina přestěhovala do Prahy, kde se Karel od učitele náboženství na reálce v Ječné ulici dozvěděl o spiritismu. S kamarády se pak pokoušel podle různých návodů spatřit duchy, ale též získat schopnosti média, což se mu údajně podařilo (před smrtí korunního prince Rudolfa měl o tom dokonce dostat z "říše duchů" proroctví). Tento zájem se mu stal natolik urputným, že kvůli němu musel opustit školu a na nějaký čas skončil dokonce v psychiatrickém ústavu.
R. 1890 se v jednom spiritistickém kroužku seznámil s baronem Adolfem Franzem Leonhardim a vídeňským rodákem Meyerem, známějším dnes pod pozdějším literárním jménem [[Gustav Meyrink]]. Společně s několika dalšími osobami (jejich počet osciloval zpočátku mezi 8 - 12, později se rozšířil) založili legendární [[teozofická lóže U modré hvězdy|teozofickou lóži U modré hvězdy]], v níž se věnovali studiu teozofické, ale též zednářské a rosekruciánské literatury a také naukám indické filozofie. K dispozici zde měli už i první spisy mystiků, jimž však v oné době ještě málo rozuměli.
Do společnosti je zasvěcovala význačná osobnost evropské [[teozofie]] a okultismu vůbec - [[Friedrich Eckstein]] z Vídně. Skrze něj se pak dostali k německému učiteli křesťanské mystiky Mailänderovi, jehož přijali za duchovního vůdce. Jeho učení navazovalo především na křesťanského mystika Jakuba Böhmeho (toho později Weinfurter označil za „krále všech mystiků“) a částečně na rosekruciánskou symboliku.
Řádek 22:
Vedle všech těchto aktivit se Weinfurter stačil zájmově zabývat i např. sportovní střelbou (psal o ní články do odborného tisku) a studiem hudby a malířství, především však entomologií, naukou o hmyzu; tento zájem zúročil v odborné publikaci o mikroskopii, podle níž se učilo na vysokých školách; byl po něm pojmenován i jeden druh mouchy, kterou objevil na Barrandově.
Po válce začal Weinfurter úzce spolupracovat s vydavatelem Janem Zmatlíkem, pro jehož ''[[Knihovna šťastných lidí|Knihovnu šťastných lidí]]'' přeložil množství okultní a duchovní literatury a několika tituly přispěl sám. V polovině roku 1921 u něj začal redigovat ''Okultní a spiritualistickou revue'', první český časopis, který se zabýval syntézou ezoteriky různých náboženských a filozofických systémů, a v němž na vydavatelovu žádost poprvé zveřejnil článek o mystice s popisem mystických cvičení. Nečekaný ohlas článku si vyžádal několik pokračování. V té době byl veřejně napaden přerovským hermetikem Otakarem Griesem, který si osoboval právo na jediný správný (magický) výklad tzv. písmenkových cvičení. Když Weinfurter mystické pojetí (které ovšem nebylo jeho, ale kterému ho naučil jeho rosekruciánský učitel) bránil v revue, Griese ve svých útocích pokračoval, a proto Weinfurter redigování revue vzdal.
Na výzvu Zmatlíka začal pracovat na obsáhlejším spisu o mystice. Když kniha s názvem '''[[Ohnivý keř čili odhalená cesta mystická]]''' poprvé vyšla na Velikonoce roku [[1923]], šestapadesátiletý Weinfurter netušil, že v jeho životě nastává zlom. Kniha byla velice rychle vyprodána a vzedmula nečekanou vlnu zájmu o mystiku. Weinfurterovu práci uznávali i někteří katoličtí kněží; podle Ohnivého keře cvičili mniši v některých řádech a v církvi vyvolal zájem o mystiku, který se projevil překlady děl několika dosud opomíjených světců do češtiny. Za pomoci mecenáše začal Weinfurter r. 1924 vydávat časopis [[Psyche]] věnovaný mystice. Kolem něj se vytvořil kruh zájemců, který se stal základem pozvolna vznikajícího spolku s podobným názvem [[Psyché]]. Domácí řád spolku velel všem členům praktikovat mystická cvičení podle '''[[Ohnivý keř čili odhalená cesta mystická|Ohnivého keře]]''' - jiné praktiky byly výslovně zakázány. Vedle přednášek bylo další aktivitou spolku vydávání publikací, spisů Weinfurterových nebo jeho překladů.
Řádek 35:
Většina zájemců o mystiku zná zmíněný '''[[Ohnivý keř čili odhalená cesta mystická|Ohnivý keř]]'''. Po prvém vydání jej Weinfurter podstatně rozšířil především o kapitolu věnovanou mystice křesťanské do definitivní podoby, jež vyšla ve druhém vydání roku 1930. Stejného roku vyšly v zahraničí dva překlady – německý a anglický. Od té doby se Ohnivý keř dočkal několika vydání českých i zahraničních a vyšla i jeho druhá a třetí část.
Možná důležitější je však rovněž často vydávaný dvoudílný '''Mystický slabikář''', jehož obsah vystihuje podtitul ''Výklad mystických snů, symbolů a značek tajných charakterů rosikruciánských, jichž užívá Duch svatý, mluvě k člověku''. Toto dílo vyzrazuje mystéria uchovávaná po staletí
Weinfurter sám si jako své zásadní dílo cenil jedenáctidílný cyklus '''Bible ve světle mystiky''', obsahující výklady a komentáře některých knih Nového Zákona a několika apokryfů z hlediska mystiky.
Důležitá a v mnohém též dlouho nepřekonaná byla kompilace '''Mistr Rámakrišna''' s podtitulem ''Jeho život a učení'', vyčerpávající příspěvek k poznání života a učení významného indického světce a pro mnohé dodnes nepřekonaného guru.
Stejně podstatné jako knihy Weinfurterovy byly pro mystiku i některé z jeho překladů. Různé materiály uvádějí, že přeložil na tři sta knih; z nich odhadem dvě třetiny jsou nikterak kvalitní beletrie – různé romantické romány, literatura dobrodružná, dětská aj. Z titulů literatury duchovní – tehdy ovšem namnoze označované za okultní – byly důležité první české překlady spisů indického světce Ramana Mahárišiho, dvousvazková kázání a podobenství od [[Mistr Eckhart|Mistra Eckharta]], světoznámý de Molinosův '''Duchovní vůdce''', do češtiny také dosud nikým jiným nepřeložený, některé spisy Vivékánandovy, Blavatské '''Hlas ticha''' a její vůbec poslední dílko, beletristické '''Příšerné povídky''', první české překlady nejdůležitějších knih P. Bruntona, spisy Kerningovy, ale také různě po jiných knihách nebo v revue Psyche roztroušené úryvky ze spisů J. Böhmeho, J. Leadové, J. Pordageho a jiných. Zajímavé jsou Weinfurterovy překlady a komentáře Kempenského '''[[Tomáš Kempenský|Následování Krista]]''' a z hlediska mystiky zásadní překlad a výklad '''[[Bhagavadgita|Bhagavadgity]]'''.<br />
Weinfurter dále napsal i osm sbírek pohádek a povídky, z nichž většina vycházela
== Weinfurterova mystická nauka ==
Řádek 52:
Mystika je ve Weinfurterově systému cestou k porozumění mezi náboženstvím Východu a Západu, jejichž syntézu ve své nauce obhajoval. Není popřením náboženství, spíše je zbavuje dogmat a stává se jejich nadstavbou, ve které mystik Východu i Západu snadno najdou společnou řeč. Tohoto porozumění však mohou dosáhnout jen skutečně praktikující mystikové, a to ještě na jisté úrovni svého vývoje. Pro náboženské představitele či vůdce je to nemožné ze samé podstaty věci: museli by totiž uznat zastupitelnost svých nauk, zatímco oni pro obranu a uchování samotné existence svých institucí musejí naopak přesvědčovat o své výlučnosti.
Weinfurterovská mystika se tak stala alternativou pro duchovně hledající, které [[církev|církve]] neuspokojily nebo přímo zklamaly. <ref> viz Listárna a další články in: Revue Psyche, 1924-1948.</ref> Z jeho díla a překladů čerpaly buď přímo nebo zprostředkovaně prakticky všechny osobnosti,
== Zásadní díla Karla Weinfurtera ==
| |||