Československé legie: Porovnání verzí

Legionáři se do politického dění v Československu zapojovali ihned po příjezdu. Především k zajištění sporného území. Na severu země to byla okupace Těšínska a na východě dobytí Slovenska obsazeného Maďarskou armádou. Do vojenských akcích se přímo z transportů, které přijížděly postupně z Ruska, posílali zkušení legionáři, vojáci i důstojníci, nahrazovali české vojáky z bývalé c.k. armády a italské velitele, za jejichž nasazení byla československá vláda kritizována. Edvard Beneš byl kritizován ihned na počátku svého úřadu za liknavost, že čsl. vláda nedokázala zajistit své území ihned po vyhlášení státu. [[Edvard Beneš]] to označil za nedobrý začátek. Spojenecké velitele vláda postupně odvolala a nahradila legionáři. Především nátlak favorizovaného Polska na [[plebiscit]] vedl čsl. vládu k ústupkům, a nakonec došlo i k rozdělení regionu [[BielskoTěšínské Slezsko|Těšínské Slezsko]]. Polsko si činilo nárok dokonce na [[Bielsko]] celéBílsko, na jižní část [[Těšínsko|Těšínska]], kde byly zásoby černého uhlí a především na Karvinou, kde žilo početné polské obyvatelstvo spolu s pročeskými [[Slezané|Šlonzáky]]. V celé složité situaci také nevhodně vyzněla Benešova slova, že [[Šlonzáci]] nejsou Poláci, i když mluví polsky. Ve společnosti dělení Těšínska bylo vnímáno jako fakt, že se Polákům dostává odměny za jejich boj proti [[bolševik]]ům. Nakonec získalo Československo Karvinou, Třinec a malou část BielskaBílska.