Národně socialistická německá dělnická strana: Porovnání verzí

S [[Velká hospodářská krize|hospodářskou krizí]] se situace měnízměnila. NSDAP zažívázažila volební úspěch. Strana se snažísnažila ovlivnit celý národ. Bylo to řečeno i v díle Mein Kampf: ''Nové hnutí, které si za svůj cíl vytyčilo opětovné vybudování německého státu s vlastní suverenitou, musí svůj boj bezezbytku zaměřit na získání širokých mas obyvatelstva''.[1] NSDAP se pokoušípokusila zachytit co nejvíce voličů. Střední vrstvy a rolníky lákálákal slibovaný boj s nezaměstnaností (začátkem 30. let byly v říši 3 miliony lidí bez práce), průmyslníky zase zajímázajímalo, že NSDAP nechce mít nic společného s komunisty a neslibuje podporu dělnictvu, i proto se do nacistických pokladen hrnouhrnuly sponzorské dary. Demagogickou agitací postupně získávázískala členy takřka všech sociálních skupin. ImponujeImponovala i mladé generaci díky své odhodlanosti a též svým charismatickým vůdcem. 23. ledna 1930 se durynským ministrem vnitra stávástal [[Wilhelm Frick]] – první nacista ve státní funkci. 14. září 1930 rezignoval kancléř [[Heinrich Brüning|Brüning]] a vypsal všeobecné volby. Na úkor většinou umírněných dostávajístran dostali nacisté v říšském sněmu 107 (17,5 %) poslaneckých mandátů, tedy 6 400 000 hlasů. StávajíStali se tak druhou nejsilnější stranou v říšiNěmecku – to vítajívítali i lidé z různých končin světa, kteří si přejí jakkoli zabránit bolševismu.{{šablona:Zdroj?}}

Hitler nadále řečnířečnil o silném Německu a znovu připojeníznovupřipojení ztracených území Versailleskoukvůli Versailleské smlouvousmlouvě. Během tohoto roku se stahujístahovaly spojenecké jednotky z bývalých částí říše – ze [[Sársko|Sárska]], a z [[Porýní]]. Roku 1931, kdy vyhlásila Danatbank bankrot a tím se odstartoval i postupný finanční krach všech bank, se ocitáocitlo téměř 6 milionů lidíNěmců bez práce. To nahrávánahrávalo komunistům a nacionálnímu socialismu. Adolf Hitler se spolčujespolčil s tiskovým magnátem [[Alfred Hugenberg|Alfredem Hugenbergem]]. Hitlerovy proslovy tak majízískaly velkou publicistikupublicitu. [[Emil Kirdorf]] a [[Fritz Thyssen]], porúrští průmyslníci, taktéž podporujípodporovali NSDAP, která máměla v té době nyníjiž cca 800 000 členů.

V prezidentských volbách 13. března 1932 se Adolf Hitler umisťujeumístil až druhý s 11 miliony hlasy, hned za maršálem [[Paul von Hindenburg|Paulem von HindenburgemHindenburg]]. Ve volbáchV parlamentních obdržívolbách obdrželi nacionální socialisté 230 mandátů, sociální demokraté 133, střed 97 a komunisté 89. Ačkoli jsoubyli nacisté nejsilnější stranou, nemajíneměli většinu pro vytvoření vlády a odmítajíodmítali spolu s komunisty vytvoření vlády koaliční. Hitler i odmítl i místo vícekancléřevicekancléře pod [[Franz von Papen|von Papenem]]. Po vyslovení nedůvěry [[Vláda Franze von Papena|Papenově vládě]] a po jeho odstoupení se situace nezlepšínezlepšila. Komunisté získávajízískali několik hlasů na úkor socialistů, ale setrvávásetrvalo se na mrtvém bodě. Prezident von Hindenburg podávápodal Hitlerovi nabídku na kancléřství, avšak v omezené formě, což Hitler nepřijímánepřijal: „Buď všechno, nebo nic!“.

Nacistický režim už dost silný si připisuje 19. září i úřad prezidenta, jímž se po smrti 87letého Paula von HindenburgaHindenburg stává Hitler. Zákon z 1. srpna dovoluje spojení prezidentské a kancléřské funkce – Hitler stejně upřednostňuje oslovení „der Führer“, vůdce.

V roce [[1933]] se dostalo NSDAP tajné podpory i od konzervativních politických špiček v Německu. 4. 1. 1933 se Hitler sešel s významným pravicovým politikem [[Franz von Papen|Franzem von PapenemPapen]], který se rozhodl spojit se s Hitlerem proti úřadujícímu kancléři [[Kurt von Schleicher|Kurtu von SchleicheroviSchleicher]] a jeho vládě <ref name="jméno">David Welch, Němci proti Hitlerovi, Opozice v třetí říši 1933-1945, Euromedia Group k. s., 2005, ISBN 80-242-1379-6, str.6-31</ref>. Schleicherova pozice byla otřesená a prezident [[Paul von Hindenburg|Hindenburg]] začal vyjednávat s nacisty a Franzem von PapenemPapen o nové vládě. V poslední fázi vedl Hitler tajné rozhovory o budoucí vládě s prezidentovým synem, plukovníkem [[Oskar von Hindenburg|Oskarem von HindenburgemHindenburg]] (který po nástupu nacistů k moci získal hodnost generála a značný majetek) <ref name="jméno">David Welch, Němci proti Hitlerovi, Opozice v třetí říši 1933-1945, Euromedia Group k. s., 2005, ISBN 80-242-1379-6, str.6-31</ref>. 30. 1. 1933 dosáhli nacisté a Franz von Papen svého – byla jmenována nová vláda a Hitler se stal kancléřem.