Nikolaj Judenič: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
{{Pracuje se}} |
dokončen překlad z EN wiki |
||
Řádek 37:
Po [[říjnová revoluce|řijnové revoluci]] utekl do [[Finsko|Finska]], kde zapojil do budouvání [[bělogvardějci|bělogvardějských armád]]. Na jaře [[1919]] se setkal ve Stockholmu s americkými a britskými diplomaty a dojednal omezenou podporu bělogvardějců v boji proti bolševikům.
V červnu [[1919]] navázal kontakt s [[Alexandr Kolčak|amirálem Kolčakem]], který založil v [[Omsk]]u všeruskou vládu a vedl ozbrojeý odpor proti bolševikům na Sibiři. Judenič dostal volnou ruku v boji proti bolševikům v Baltském moři a severozápadním Rusku a potřebné finanční prostředky. Následně se přesunul do Talinu a setakl se s [[Aleksandr Rodzyanko|generálem Rodzyankou]], který vedl bělogvardějskou Severní armádu. Oba se shodli že jejich hlavním cílem bude dobýt [[Petrohrad]] a že jejich vojsko bude formálně pod hlavičkou estonské armády.
V srpnu [[1919]] pod tlakem britské vlády a svého klíčového spojence Estonska musel vytvořit protirevoluční ''Severozápadní vládu'', která se skládala z [[monarchie|monarchistů]], [[socialismus|socialistů]] a [[menševici|menševiků]]. Následující dva měsíce strávil výcvikem své armády. V září [[1919]] mu byla k dispozici dobře vytrénovaná armáda o počtu 17 000 mužů s 53 děly a 6 tanky.
Řádek 43:
V říjnu [[1919]] se vrhla jeho armáda na Petrohrad. Město bylo v té době jen lehce bráněno, Rudá armáda byla zaměstnána v boji na jiných frontách (především na Sibiři a Ukrajině). Judeničův přítel z carské armády finský [[Carl Gustaf Emil Mannerheim|generál Mannrheim]] naléhal na finskou vládu, aby se k útoku připojila. Finská vláda, ale podmínila účast svých vojsk v útoku potvrzením nezávislosti Finska [[bělogvardějci]]. Admirál Kolčak, který byl hlavou bělogvardějců, ale tak nehodlal učinint, a tak byla Mannerheimova prosba odmítnuta.
Severozápadní armáda zatím dobyla [[Kingisepp]] a [[Gatčina|Gatčinu]], ale nepodařilo se jí přerušit vlakové spojení mezi Moskvou a Petrohradem. Bolševici tak mohli poslat do města početné posily. Ty zastavily postup Severozápadní armády na konci října 1919 a v listopadu 1919 byli bělogvardějci zatlačeni zpátky na území Estonska. Vrchní velení estonské armády, díky zápornénu vztahu bělogvardějců k nezávislosti nově vzniklých států, zbytky ustující Judeničovy armády
=== Poválečný život===
Po válce nehrál žádnou důležitou roli mezi emigranty, kteří býlali bělogavrdějci. Usíldlil se na [[Francouzská riviéra|francouzské riviéře]], kde taky v roce 1933 nedaleko [[Cannes]] ve věku 71 let zemřel.
{{překlad|en|Nikolai Yudenich|457331065}}
== Externí odkazy ==
| |||