Frekvenční modulace: Porovnání verzí

Z výše uvedeného rozvoje vyplývá, že frekvenční modulace jednou frekvencí <math>\omega</math> vytvoří nekonečně mnoho postranních frekvencí, jež jsou rozmístěny symetricky na obě strany od nosné frekvence ve vzdálenostech daných násobky modulační frekvence <math>\omega</math>. Amplitudy nosné vlny i jednotlivých postranních frekvencí jsou dány hodnotami [[Besselova funkce|Besselových funkcí]] I. druhu <math>J_n(m_{FM})</math> a jsou tedy závislé na modulačním indexu. Směrem od nosné tyto amplitudy postupně klesají, nikoliv však monotónně. Pro některé konkrétní hodnoty modulačního indexu mohou jednotlivé složky zcela vymizet (hodnota funkce <math>J_n(m_{FM})</math> je právě nulová). Stejně tak může vymizet i nosná vlna, platí-li, že <math>J_0(m_{FM}) = 0</math>. Vzhledem ke klesajícím hodnotám amplitud jednotlivých složek klesá jejich vliv na kvalitu přenosu. Pro dostatečně kvalitní přenos pak stačí přenášet pouze několik prvních postranních kmitočtů. Kolik je jich v konkrétním připaděpřípadě třeba závisí na modulačním indexu a přípustné degradaci přenášeného signálu. Pro kvalitní přenos je třeba modulační index zhruba 3 až 5. Nižší způsobuje větší zkreslení, vyšší zhoršuje [[Dynamický rozsah|odstup signál / šum]]. Pro zlepšení šumových poměrů se při FM přenosu běžně používá nadzvednutí vyšších frekvencí modulačního [[Spektrum|spektra]] (nízkofrekvenční [[preemfáze]] a [[deemfáze]]).