[[Image:ParisGunShellPreparation1918.jpeg|thumb|Německá osádka připravuje dělo k výstřelu.]]
Na počátku svého 170vteřinového letu dosáhl projektil rychlosti 1600 m/s, což mu umožnilo dosáhnout stratosféry, kde na něj působil mnohem menší [[Odpor prostředí|odpor vzduchu]], takže vzrostl jeho dolet. DostřelVzhledem kanonuk byldostřelu tak obrovský, žekanonu bylo třeba brát v úvahu i zakřivení zemského povrchu a [[Coriolisova síla|Coriolisovu sílu]]. <br />
StřelyExtrémní bylymechanické vypaloványa taktepelné vysokoupoměry rychlostí(tlak téměř 500 MPa, žeteplota značněaž opotřebovávaly2000° vývrtC) dělovév hlavněhlavni vedly k rychlému opotřebovávání jejího vývrtu. Každá hlaveň snesla jen 65 výstřelů a poté musela být odeslána zpět do Kruppových závodů, kde byla převrtána na ráži 240224 mm a pak ještě jednou na 238 mm. Pro každýkaždou výstřelsérii výstřelů tedy muselmusely být použitpoužity specifickýspecifické nábojnáboje. Jednotlivé náboje, každý s o něco větším průměrem, proto byly číslovány, aby nedošlo k záměně. JinakPřevrtáním bybyl sezvětšen mohlovnitřní státobjem hlavně, žecož projektilvedlo vke hlavnisnížení uvíznetlaku při výstřelu a dělotudíž explodujeke snížení dostřelu. Proto bylo nutno palebné postavení vždy přemístnit blíže k cíli.
Základem pro Pařížské dělo byl již zmíněný Dlouhý Max, který byl původně zamýšlen jako [[Válečné loďstvo|námořní]] dělo, proto bylo k jeho obsluze zapotřebí 80 námořníků [[Kaiserliche Marine|císařského loďstva]], jimž velel [[admirál]]. V blízkosti děla bylo rozmístěno několik [[Dělostřelecká baterie|dělostřeleckých baterií]], jejichž úkolem bylo vytvářet hlukovou clonu, aby nedošlo k prozrazení jeho pozice.
