Klášter Zwettl: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace |
|||
Řádek 25:
| strany=224
| isbn = 978-80-246-1668-1
|poznámky = Dále jen ''Dějiny cisterckého řádu''}}</ref> K vysvěcení konventního kostela došlo roku 1159.
Aktivní kolonizace a klučení pomezního hvozdu ze strany Kuenringů a světelských mnichů vyprovokovalo českého knížete [[Soběslav II.|Soběslava II.]] a v prosinci 1176 byl klášter vypálen a zle popleněn českými vojáky, kteří zde dle dobových pramenů získali značnou kořist v podobě dobytka a lidí, které si odvedli do otroctví. Roku 1179 se kníže Bedřich Vitorazska na císařský nátlak zřekl a roku 1186 věnoval Hadmarovi z Kuenringu v léno Vitoraz. Kuenringové{{#tag:ref|Z nichž několik členů našlo v klášteře i místo posledního odpočinku.|group="pozn."}} byli donátory kláštera až do konce 13. století, mnohými privilegii jej nadal i [[Přemysl Otakar II.]] a za jeho vlády také představitelé jihočeské šlechty. Po pádu Přemysla Otakara se cisterciáci sblížili s Habsburky, což vedlo k významnému rozvoji konventu, který prý okolo roku 1300 měl sto mnichů a konvršů a ve srovnání s ostatními řádovými domy platil generální kapitule vyšší daň.<ref>''Dějiny cisterckého řádu'', str. 226-227</ref> První polovina 14. století byla ve znamení dalšího hospodářského rozvoje, který skončil roku 1393, kdy mniši klášter dočasně opustili. Následně se opatství stalo častým terčem husitských nájezdů.<ref>''Dějiny cisterckého řádu'', str. 229</ref>
| |||