Kněz Jan: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Revert na verzi z 23. 9. 2010, 03:34, kdy ji uložil ArthurBot. Důvod: experimenty |
m typo |
||
Řádek 2:
'''Kněz Jan''' byl legendární křesťanský patriarcha a král mocného ztraceného křesťanského národa, který sídlil za muslimskými a pohanskými územími v dalekém [[Orient]]u. Tato legenda byla pestrou sbírkou středověkých populárních pověstí, v [[Evropa|Evropě]] oblíbená od 12. až do [[17. století]]. Podle nich byl Jan nástupcem [[bible|biblických]] [[tři králové|tří králů]], štědrým vládcem a skvělým mužem vládnoucím říši plné bohatství a zvláštních monster, odkud pochází skupina orientálních křesťanů od Svatého Tomáše. V Janové království se měly nacházet rovněž zázraky jako [[Brány Alexandrovy]] či [[Fontána mládí|fontány mládí]] a hraničit měla s [[Rajská zahrada (Bible)|rajskou zahradou]]. Legenda byla během dokreslována různou „spekulativní literaturou“ pocházející z období pozdního [[středověk]]u a [[renesance]], která se Janovou údajnou říší zabývala.
Kněz Jan byl nejprve vykreslován jako vládce v [[Indie|Indii]]. Příběh
==Původ legendy==
Příběhy o svatém Tomáši, který obracel na víru lidi v Indii nejméně do [[3. století]] a mají zřejmý vliv na vzniku pověsti. Zkreslené zprávy asijského hnutí [[syrská církev Východu|asyrské východní církve]] se na legendě rovněž podílí. Příslušníci této církve, zvaní „nestoriáni“ (neboť se Evropané domnívali, že jejich učení je odvozeno od konstantinopolského patriarchy [[Nestorios|Nestoria]]), si získali stoupence především z řad blízkovýchodních i asijských národů a v očích západních katolických křesťanů dostáli pověsti exotických křesťanů.<ref>Silverberg, p. 20</ref> Dodatečně, jádro legendy může být vykresleno z citátů [[Irenej z Lyonu|svatého Ireneje z Lyonu]],
Jakýkoliv byl vliv těchto pozdně antických i raně středověkých církevních osobností, středověká legenda se rozvíjí počátkem 12. století, kdy indický biskup navštěvuje [[konstantinopol]]ského patriarchu a indický [[patriarcha]] v Římě papeže [[Kalixtus II.|Kalixta II.]] (úřadujícího v letech 1119 – 1124).<ref>Silverberg, pp. 29–34.</ref> Tyto návštěvy vyslanců Církve křesťanů svatého Tomáše však nemohou být potvrzeny, neboť zprávy o nich podle všeho pocházejí z nepřímých zpráv. Později německý kronikář [[Ota z Freisingu]] ve svém díle ''Chronicon'' z roku 1145 uvádí, že se rok před tím setkal z Džabalským biskupem Hugem ze Sýrie na dvoře papeže [[Evžen III.|Evžena III.]] ve [[Viterbo|Viterbu]].<ref>Halsall, Paul (1997). [http://www.fordham.edu/halsall/source/otto-prester.html "Otto of Freising: The Legend of Prester John"]. Internet Medieval Sourcebook. Retrieved June 20, 2005.</ref><ref>Silverberg, pp. 3–7</ref> Hugo byl vyslancem [[antiochijské knížectví|knížete]] [[Raimond z Poitiers|Raimonda z Poitiers]], který v Evropě po [[Obléhání Edessy|pádu Edessy]] v Evropě hledal pomoc proti muslimské hrozbě a koncil proto svolal [[druhá křížová výprava|druhou křížovou výpravu]]. Hugo Ottovi v přítomnosti papeže řekl, že nestoriánský křesťan Jan, který byl zároveň [[kněz]]em i králem, „před mnoha lety“ ve velké bitvě znovudobyl město Ekbatana od bratra vládců [[Médové|Médů]] a [[Peršané|Peršanů]]. Poté měl Jan stočit své tažení na [[Jeruzalém]] a osvobodit tak [[Svatá země|Svatou zemi]]. Jeho postup však měl být zastaven vodami řeky [[Tigris]] a tak byl přinucen vrátit se zpět do své země. Jeho pohádkové bohatství bylo symbolizováno [[smaragd]]ovým žezlem a jeho svatost pocházela přímo od Tří králů.
| |||