Řeholní slib: Porovnání verzí

'''Řeholní sliby''' jsou sliby, které vykonávají členové [[Řád (církev)|řeholních]] společenství v [[římskokatolická církev|římskokatolické]], [[anglikánská církev|anglikánské]] a [[pravoslaví|pravoslavné]] církvi. Z hlediska řeholníků se jedná o veřejné prohlášení, ve kterém vyjadřují souhlas s životem v chudobě, čistotě a poslušnosti. To se chápe jako svobodné osobní rozhodnutí v následování [[Ježíš Kristus|Krista]] životem v řeholním společenství. Že jsou řeholní sliby zároveň veřejné je závazkem [[církevní právo|církevního práva]]. Jedním z důsledků těchto slibů je taktéž život v [[celibát]]u.

 

V řeholi [[Benedikt z Nursie|svatého Benedikta]] od [[6. století]] [[Křesťanské mnišství|mniši]] a [[mniška|mnišky]] skládali tzv. benediktinské sliby, jejichž obsahem byla poslušnost, stálost (život v jednom konkrétním řeholním společenství), odmítnutí osobního majetku a život v [[celibát]]u.

 

Církevní řády 16. století a dalších jako [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuité]] či [[Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele|redemptoristé]] následovaly tento obecný koncept. Někteří pak k němu ještě přidávali nějaký „čtvrtý slib“, který se vztahoval k jejich specifickému zaměření.

 

V [[římskokatolická církev|římskokatolické církvi]] se slibů, které skládají členové řádů a kongregací, týkají kánony 654–658 [[kanonické právo|kanonického práva]]. Sliby se obvykle skládají ve dvou stupních. Nejprve se skládají tzv. ''časné sliby'' a poté po několika letech tzv. ''věčné sliby''. V některých řádech mohou být časné sliby obnovovány několikrát, než se přistoupí k závěrečným slibům věčným. Existují však i výjimky – např. jezuité skládají rovnou věčné sliby, [[misionářky milosrdenství]] založené [[Matka Tereza|Matkou Terezou]] pak pouze časné, které se však po čase obnovují.

 

 

{{Portály|Křesťanství}}

[[Kategorie:Křesťanské řády]]

[[Kategorie:Kanonické právo]]

[[es:Clero#Los votos monásticos]]

[[fr:Vœux religieux]]

[[it:Voto (religione)]]

[[nl:Kloostergeloften]]