V roce [[1853]] byl na východním konci aleje objeven minerální pramen, po dohodě majitelů panství s [[Klášter Teplá|klášterem v Teplé]] byl záhy zasypán, ale vyrazil na dalším místemístě, kde již zůstal zachován. V současnosti je pramen čerpán přes den s výjimkou zimního období, je zdravotně nezávadný (každoročně kontrolováno) se zvýšeným obsahem [[železo|železa]]. V blízkosti je vybudován altán, druhý stojí na okraji aleje za mostem.
Pramen minerálky vyvěrá v údolní nivě, zvané dříve “AU”. Je zachycen ve zděné studni a pripři měření 1975 měl 1 925 mg CO2 a přes 1 200 mg pevných látek v litru, pH 5,0 a teplotu 8,70°C, vydatnost 10 lt/min. Již v minulosti by oblíbeným promenádním místem. Pramen, který byl údajně za finanční odstupné a na základě smlouvy mezi Alfrédem Windischgrätzem a opatem kláštera v Teplé zasypán, znovu objevil r.1781 vrchnostenský úředník Josef Serafín Schönfeldem a nechal jej vyčistit. Na náklady knížete Alfréda II. zde byla roku 1844 vystavena restaurace “ALLEEWIRSTHAUS“. Ve stejném období byla realizována výstavba altánu nad pramenem. Před válkou se z minerální vody vyráběl speciální likér SAUERBRUNNLIQUERE. V roce 1945 byla minerálka dána pod národní správu a do r. 1948 ji využívala firma “ERST WAGNER“ – výroba sodových vod a limonád. V letech 1990 až do června 2004 byl pramen minerálky uzavřen z důvodu výskytu vyšších hodnot sledovaných látek. V roce 2004 byli provedeny sanační práce a minerální voda je opět nezávadná.
