|
'''Nadia Elena Comaneciová''' (v rumunské verzi jména '''Comăneci''', v anglické '''Comaneci''', *[[12. listopad]]u [[1961]], [[Onesti]]) je [[gymnastika|gymnastka]] [[Rumunsko|rumunského]] původu, držitelka pěti zlatých [[Olympijské hry|olympijských]] medailí a první gymnastkou, která obdržela v olympijském závodu nejvyšší možnou známku 10. Je považována za jednu z největších atletek 20. století a jednu z největších světových gymnastek všech dob.
ComaneciováNarodila se narodila v [[Onesti]] (později Gheorghe Gheorghiu-Dej, nyní opět Onesti) v Rumunsku. Její rodiče Gheorghe a Stefania-Alexandrina Comaneciovi ji pojmenovali po Naděždě, hrdince ruského filmu.
[[Soubor:Comaneci05.jpg|thumb|left|Nadia Comaneciová (vpravo) a [[Condoleezza Riceová]]]]Na národní úrovni poprvé soutěžila v rámci Rumunska v roce [[1970]], jako členka týmu svého rodného města. Od raného mládí byla trénována [[Béla Károly|Bélou Károlym]] a jeho ženou Martou. V roce [[1975]] jako třináctiletá zažila Comaneciová první velký úspěch na Mistrovství Evropy v norském [[Skien]]u, kde vyhrála 3 zlaté medaile a jednu stříbrnou. Na předolympijské soutěži v [[Montreal]]u v témže roce získala titul ve víceboji. Téhož roku ji americká agentura [[Associated Press]] vybrala za Sportovce roku.
Ve čtrnácti letech se Comaneciová stala hvězdou [[Letní olympijské hry 1976|olympijských her]] v roce 1976 v quebeckém [[Montreal]]u. Nejenže se stala první gymnastkou na olympiádě, která obdržela nejvyšší možnou známku 10 (což zopakovala ještě šestkrát), ale vyhrála díky tomu tři zlaté medaile (víceboj jednotlivkyň, kladina, bradla), stříbrnou (víceboj družstev) a bronzovou (prostná cvičení). Doma jí její úspěch přinesl jmenování Hrdinkou socialistické práce. Byla nejmladším Rumunem, který obdržel toto ocenění. Už před Montrealem dosáhla 19 maximálních známek.
V roce 1977 úspěšně obhájila svůj evropský titul ve víceboji, rumunský tým však kontroverzně odstoupil v závěru soutěže na protest proti bodování. S nadváhou a mimo formu se Comaneciová ukázala na Mistrovství světa v roce 1978. Pád na bradlech ji v závěru odsunul na 4. místo, ale na kladině titul obhájila.
Roku 1979 opět štíhlá Comaneciová vyhrála svůj třetí evropský titul za sebou (to se před ní žádnému gymnastovi ani gymnastce nepodařilo). Na Mistrovství světa v prosinci Comaneciová po povinných sestavách vedla, ale byla hospitalizována ještě před volnými sestavami týmové soutěže kvůli otravě krve z rány na zápěstí způsobené sevřením své kovové přezky. Navzdory příkazům lékařů opustila nemocnici a soutěžila na kladině, kde byla ohodnocena známkou 9,95. Její výkon pomohl Rumunkám získat první týmovou zlatou medaili.
Zúčastnila se také [[Letní olympijské hry 1980|olympiády]] v roce 1980, kde se ve víceboji umístila druhá po [[Jelena Davidovová|Jeleně Davidovové]]. Ve své knize ''Letters To A Young Gymnast'' popisuje tuto porážku slovy „Ten den podala Jelena prostě lepší výkon“. Udržela si svůj olympijský titul na kladině, dělila se o zlatou medaili na prostných cvičeních a rumunský tým skončil druhý.
Krátce po těchto hrách Comaneciová ukončila svou sportovní kariéru. Její poslední velký závod byly Světové univerzitní hry v Bukurešti roku 1981, kde vyhrála 5 zlatých medailí. Vyskytly se však nedoložená tvrzení o podjatosti části hodnotících, protože jich byla polovina zajištěna rumunskou stranou. Mezi lety [[1984]] a [[1989]] byla členkou [[Rumunská gymnastická federace|Rumunské gymnastické federace]] a pomáhala trénovat rumunské juniorské gymnastky. V listopadu 1989 uprchla do Spojených států. Comaneciová strávila většinu času cestováním a propagací výrobků pro gymnastky, spodního prádla žokejů, výrobků pro aerobic a dokonce i předváděním svatebních šatů. V roce 1994 se zasnoubila s americkým gymnastou [[Bart Conner|Bartem Connerem]] a poprvé od svého útěku se vrátila do Rumunska. V dubnu 1996 se Comaneciováza aněj Connerv v Rumunsku vzaliprovdala.
V roce [[1999]] se Comaneciová stala prvním sportovcem pozvaným do [[Organizace spojených národů]], aby svým projevem zahájila Mezinárodní rok dobrovolníků 2000. Stále je zaměstnána gymnastikou a charitní činností po celém světě. Ona a její muž vlastní Gymnastickou akademii Barta Connera, firmu Perfect 10 Production Company a několik obchodů se sportovním náčiním a dále je redaktorkou časopisu ''[[International Gymnast]]''.
Od [[29. červen|29. června]] [[2001]] je [[naturalizovanýNaturalizovaný občan|naturalizovaným občanem]] [[Spojené státy americké|Spojených států]].
Comaneciová jeJe místopředsedkyní představenstva Hnutí [[speciálníSpeciální olympiáda|speciálních olympiád]], čestnou prezidentkou Rumunské gymnastické federace, čestnou předsedkyní [[Rumunský olympijský výbor|Rumunského olympijského výboru]], Velvyslankyní sportů Rumunska, viceprezidentkou představenstva Asociace pro svalovou dystrofii a členkou Nadace Mezinárodní gymnastické federace. Od [[Mezinárodní olympijský výbor|Mezinárodního olympijského výboru]] obdržela dvakrát [[Olympijský řád]].
V prosinci 2003 publikovala svousvoji první knihu ''Letters To A Young Gymnast''.
== Externí odkazy ==
| 