Haakon IV. Norský: Porovnání verzí

Za jeho panování skončilo období tzv. ''Norských občanských válek'', které pustošily zemi od roku [[1130]]; druhá polovina jeho vlády byla ve znamení míru a konzolidace [[monarchie]] a definitivního sjednocení země. Období jeho panování je považováno za vrchol středověkého [[Norsko|Norska]].

[[FileSoubor:Birkebeinerne ski.jpg|thumb|left|upright|''Birkebeinerne''. Obraz malíře [[Knud Belrslien|Knuda Bergsliena]] z roku [[1869]] znázorňuje dramatickou cestu, při níž birkenbeinerové zachránili malého Haakona Haakonssona]]

Po této dramatické záchraně se dítě dostalo k Ingemu II., který se ho ujal a uznal je jako syna Haakona III. Když Inge II. v roce [[1217]] zemřel, byl Haakon zvolen za jeho nástupce oproti nevlastnímu bratrovi Ingeho II, [[Skule Bårdsson|Skule Bårdssonovi]]ovi, který se rovněž ucházel o norský trůn. V tomto následnickém sporu byla Haakonova matka podrobena v roce [[1218]] v [[Bergen]]u [[ordál]]u (Božímu soudu) dotykem rozžhaveného kovu. Církev zpočátku odmítla Haakona uznat pro jeho nelegitimní původ.

[[FileSoubor:Haakon4.jpg|thumb|upright=0.8|Znak Haakona IV. ''(středověká iluminace z kroniky [[Matthew Paris|Matěje Pařížského]])'']]

V roce [[1223]] se v Bergenu uskutečnila schůzka [[biskup]]ů, [[jarl]]ů, [[lendmann]]ů a dalších prominentních osobností, kteří měli rozhodnout o Haakonových právech k trůnu. Dalšími kandidáty byli ''Guttorm Ingesson'', jedenáctiletý nelegitimní syn Ingeho II.; [[Knut Håkonsson]], legíitimní syn jarla ''Haakona Šíleného'' a Ingův synovec; Skule Bårdsson, který zakládal své nároky na příbuzenství s bratrem Ingeho II.; a [[Sigurd Ribbung]], syn krále baglerů [[Erling Steinvegg|Erlinga Steinvegga]] a v té době vězněný na příkaz Skuleho. Haakon byl uznán za norského krále a za přímého dědice Haakona III. Významným faktorem této volby byla i přes nelegitimní původ církevní podpora Haakonovy kandidatury. [[Seznam papežů|Papež]] však dal svolení k jeho [[korunovace|korunovaci]] až v roce [[1247]].

Od konce [[tchán]]ovy vzpoury byla Haakonova vláda ve znamení míru v zemi a dosud nevídané prosperity Norska. Byl to počátek období označovaného jako ''zlatý věk'' [[středověk]]ého norského království. V roce [[1247]] Haakon konečně získal uznání od papeže [[Inocenc IV.|Inocence IV.]], jenž vyslal do Bergenu [[kardinál]]a ''Guillerma z Modeny'' celebrovat Haakonovu [[korunovace|korunovaci]].

V zahraničí organizoval Haakon v roce [[1256]] vojenské tažení proti [[Dánsko|dánské provincii]] [[Halland]]. V roce [[1261]] uznalo svrchovanost norského krále [[Grónsko]] a v roce [[1262]] dosáhl Haakon jedné ze svých největších ambicí, když [[Island]], zmítaný vnitřními konflikty, učinil totéž. Norské království dosud největšího rozmachu a velikosti. V roce [[1263]] konflikt se [[Seznam skotských králů|skotským králem]] ohledně norské državy [[Hebridy]] přivedl Haakona k válečné expedici na západ Skotska. Skotský král [[Alexandr III. Skotský|Alexandr III.]] dobyl ostrovy následujícího roku. Haakon získal znovu kontrolu nad ostrovy díky své skvělé [[flotila|flotile]] formované z větší části mobilizací tzv. ''[[leidang]]ů'' a troufl si i na několik nájezdů do samotného Skotska. Po velké bitvě u Largs (o níž každá strana konfliktu tvrdí, že vítězství bylo na její straně) došlo k jednání mezi oběma stranami; Skotové je ovšem protahovali ve snaze oslabit pozici norského krále, pro něhož bylo obtížné držet velké vojsko daleko od domova. [[Irsko|Irská]] delegace nabídla Haakonovi možnost strávit zimu v Irsku za podmínky pomoci proti [[Anglie|Anglii]]. Zdá se, že Haakon byl tomuto návrhu nakloněn, avšak jeho muži ho zavrhli. Norská flotila se uchýlila strávit zimu na [[Orkneje]].

[[FileSoubor:Bergen domkirken edit.jpg|thumb|upright|Katedrála sv. Olafa v Bergenu]]

Je však jisté, že Haakon se narodil do společnosti zmítané válečnými konflikty různými vládychtivými skupinami velmožů a zemřel jako vládce velkého a nezpochybnitelně mocného, mezinárodně respektovaného státu. Přijímal vyslance ze vzdálených zemí, jako byl [[Tunis]], [[Novgorod]] a [[Kastilie]], s nimiž se snažil upevnit vztahy, např. roku [[1258]] provdal svou dceru Kristinu za Filipa, bratra kastilskho krále [[Alfons X. Kastilský|Alfonse X.]]; měl i dobré kontakty s papežem, který kolem roku [[1250]] ho chtěl učinit [[Seznam panovníků Svaté říše římské|císařem Svaté říše římské]]. Haakon posílal studovat mladé schopné lidi na vyhlášené zahraniční [[univerzita|univerzity]] ([[Sorbona]] v [[Paříž]]i, [[Univerzita v Bologni]]). Na norském dvoře se do [[stará severština|staré severštiny]] překládaly [[romance]] i biblické příběhy a král realizoval řadu projektů různých kamenných staveb, novinku v Norsku tehdejší doby.

[[Drama]] ''Pretendenti'', jež napsal v roce [[1863]] [[Henrik Ibsen]], pojednává o konfliktu mezi Haakonem IV. a Skule Bårdssonem.

V roce [[1225]] se z politických důvodů, ve snaze zmírnit napjaté vztahy se svým nejbližším rádcem Skule Bårdssonem, oženil s jeho dcerou [[Markéta Skulesdatter|Markétou Skulesdatter]]. Z manželství jsou známy čtyři děti:

* [[Kristýna Norská|Kristina]] (1234-1262). Manželka [[Kastilie|kastilského]] [[infant]]a [[Filip Kastilský (1274)|Filipa]]. Zemřela bezdětná.

* [[Magnus VI.|Magnus]] (1238-1280). Norský král v letech [[1261]] - [[1280]].