Zimní válka: Porovnání verzí

Finský generální štáb předpokládal, že v případě válečného konfliktu povede Rudá armáda hlavní útok přes [[Karelská šíje|Karelskou šíji]] a zároveň se pokusí o její obchvat podél serverních břehů [[Ladožské jezero|Ladožského jezera]]. V souladu s těmito hrozbami vybudovala finská armáda napříč celou Karelskou šíjí řadu stálých a polních opevnění, která byla později neoficiálně označena za ManerheimovuMannerheimovu linii. Hlavní obranné uzly se nacházely v oblasti severně od řeky [[Vuoksa|Vuoksi]] a podél silničních a železničních komunikací směřujících k [[Vyborg]]u. Celkem čtyři obranná pásma Mannerheimovi linie měla v případě války umožnit obranu 6. finských pěších divizí, které byly začleněny do II. a III. armádního sboru.<ref name="CarlvanDyke_5963">[[#CarlvanDyke2007|Carl Van Dyke 2007]], str. 59 - 63</ref> Podél severního pobřeží Ladožského jezera vytvořilo finské velení několik samostatných rot a praporů, které měli krýt komunikace v lesních masivech [[Karélie]] v oblasti měst [[Kuhmo]], [[Salla]] a [[Vuoksa|Petsamo]]. Tyto jednotky byly vycvičeny v taktice querillovéhoguerillového boje nepřetržitých útoků na boky a týly motorizovaných kolon, které tím mohly být rozděleny do izolovaných skupin.<ref name="CarlvanDyke_63">[[#CarlvanDyke2007|Carl Van Dyke 2007]], str. 63</ref>

Největšího vítězství dosáhli Finové v úseku 9. armády, když se 163. střelecká divize střetla jižně od města [[Bitva o Suomussalmi|Suomussalmi]] s rozsáhlým finským odporem. Sborový velitel Duchanov jí vyslal na pomoc 44. motorizovanou divizi velitele Vinogradova. Tato divize se rozdělila; silný předvoj se přesunoval na nákladních automobilech a hlavní síly šly pěšky a zahájila postup [[Raatská cesta|cestou na Raate]] a dále na [[Suomussalmi]]. Motorizovaný předvoj se nedorozumněním dostal až na místo zadního voje pěšších jednotek a neměl žádnou šanci proniknout vpřed. Proti 44. motorizované divizi byla užita kombinovaná taktika zátarasů a querillovýchguerillových nájezdů na týlové komunikace, což ji donutilo zastavit postup několik kilometrů před městem Suomussalmi. Když se Finům podařilo severně od tohoto města zničit 163. střeleckou divizi, přesunuli všechny síly proti Vinogradovově svazku a postupně ho celý likvidovali. Velitel Vinogradov byl o několik týdnů později za toto selhání popraven. Podle armádního komisaře Měchlise byla příčinou porážky nedbalost náčelníka štábu 9. armády, plukovníka Jermolajeva kombinovaná s neschopností velitele 163. divize, plukovníka Zelencova a velitele 47. střeleckého sboru Dašičeva.<ref name="CarlvanDyke_138">[[#CarlvanDyke2007|Carl Van Dyke 2007]], str. 138</ref>

21. dubna 1940 shrnul Stalin závěry této komise do několika doporučení, z nichž nejzajímavější byla skutečnost, že „ideologické zásady“ by měly být komplexně přehodnoceny, a musí dojít k odvolání odpovědných osob. Stalin to vyřešil tím, že odvolal z funkce lidového komisaře obrany Vorošilova a náčelníka Generálního štábu Šapošnikova, které nahradil Timošenkem a Mereckovem. Zároveň byl zaveden nový Kázeňský řád, ve kterém získali velitelé právo tvrdě trestat všechny vojáky, kteří se provinili nesplněním rozkazů a vojáci ztratili právo na stížnost vůči svým velitelům. Nejviditelnějším znakem těchto změn bylo zavedení generálských hodností v Dělnicko-rolnické rudé armádě a admirálských hodností v Dělnicko-rolnickém rudém válečném nářnictvunámořnictvu.<ref name="CarlvanDyke_269">[[#CarlvanDyke2007|Carl Van Dyke 2007]], str. 269 - 273</ref>