Julius Fučík: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m typo
značka: možný spam
Řádek 69:
V letech [[1941]]–[[1942]] byl Fučík členem druhého ilegálního ústředního výboru KSČ. V dubnu [[1942]] byl zatčen, roku [[1943]] odsouzen k [[Trest smrti|trestu smrti]] a poté ve věznici v [[Berlín]]ě-[[Plötzensee]] popraven oběšením (nikoli gilotinou, jak bývá obvykle tradováno; 7. září 1943 byla popravčí komora v Plötzensee poškozena bombardováním a gilotina byla načas vyřazena z provozu; popravy bylo možné vykonávat pouze oběšením).<ref>Viz např. historik Stanislav Kokoška v televizním pořadu Historie.cs (ČT2, 4. 4. 2011). Dostupné na: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10150778447-historie-cs/</ref> Osudy jeho tělesných ostatků jsou neznámé (to se týká ostatně tisíců dalších obětí nacismu), což po válce podnítilo až fantastické spekulace o Fučíkově konci. V návaznosti na pozdější apoteózu jeho osoby vznikaly pověsti, že Fučík byl vlastně [[kolaborace|kolaborantem]] gestapa a jeho poprava byla zinscenována, aby unikl poválečnému trestu. V této souvislosti dokonce [[Bolívie]] po letech nabídla [[ČSSR]] údajnou kostru "uprchlého" J. Fučíka.<ref>AUBRECHT, František: Julius Fučík. In: http://www.valka.cz/clanek_12048.html</ref> Žádná z těchto teorií se však nepotvrdila a naopak existují svědectví, která okolnosti jeho skonu potvrzují.
 
Ve světle pozdějšího fučíkovského mýtu se nicméně vedou úvahy, zda tento novinář neporušil při zatýkání odbojové zásady. Ačkoli měl dvě pistole, proti [[gestapo|gestapu]] je nepoužil, a namísto toho je vložil do postele domácích a vyšel z úkrytu. Vložení pistolí do postele se však ukázalo jako nepravdivé a technicky nemožné. ref>Viz televizní pořad Historie.cs (ČT2, 4. 4. 2011). Dostupné na: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10150778447-historie-cs/</ref>. Ozbrojený odpor při zatýkání se přitom naléhavě doporučoval s ohledem na nutnost uškodit nepříteli; především se bojem s nutnými ztrátami zmenšovala pravděpodobnost zatčení s následnými krutými výslechy, kterými okupanti mohli ze zadržených vytěžit informace o dalších lidech napojených na odboj.<ref>CHUCHMA, Josef (23. 2. 2003).</ref> V tomto světle nelze brát vážně slova, napsaná Fučíkem v jeho nejznámějším díle, ''Reportáži psané na oprátce'': ''"Soudruzi, rád vás vidím, ale ne takhle pohromadě. To je nejlepší cesta do kriminálu a na smrt. Buď budeme dodržovat pravidla konspirace, nebo přestaneme pracovat, protože takto ohrožujete sebe i jiné. Rozuměli..."'' Účastnice zatýkání [[Riva Friedová-Krieglová]], která jako jediná přežila následné věznění, jednoznačně popírá, že by je kdy Fučík pronesl.<ref>PEČINKA, Bohumil (20. 2. 2003).</ref> V téže knize, v později účelově vynechávaných pasážích, se autor přiznával k „vysoké hře“ - totiž že „vodil [[gestapo]] za nos“ a zdánlivě upřímně vypovídal, ovšem jen o těch [[Soudruh|soudruzích]], kteří podle jeho mínění byli již stejně ve vězení (v tomto směru se bohužel mnohdy mýlil). Přáteli byl Fučík v letech zatčení v Praze často vídán po boku komisaře gestapa Böhma zabrán do družného hovoru. Böhm v poválečných výpovědích mluvil o šesti až osmi výjezdech. Tyto výlety v ''Reportáži'' Fučík vysvětluje jako pokus odlákat pozornost a získat čas, Böhm ho údajně zase chtěl použít jako volavku.<ref>Tamtéž.</ref> Zaráží, že se ve [[Pankrác (věznice)|vězení na Pankráci]] Fučíkovi dostávalo zvláštního zacházení, o čemž opět vypovídal [[Ferdinand Peroutka|Peroutka]]. Ten také zveřejnil v exilu tento názor: ''"Buď jeho bohémské nervy byly příliš slabé, aby dlouho snesly mučení, nebo tohoto milovníka života pojala divoká touha, že přece snad může zůstat naživu, a zaplatil za to. Nikdo se nemá dělat přísným soudcem nad situací, ve které sám nebyl."''<ref>Tamtéž. Pozměněné znění citátu, s údajem, že pochází z roku 1960, uvádí FRIEDL, Milan: Reportáž psaná na oprátce. O pravdě a mýtech okolo Fučíkovy reportáže. In: http://www.kscm.cz/index.asp?thema=3874&category=</ref>
 
== Fučíkovská legenda ==