Politologie: Porovnání verzí

První pokusy o racionálně založený pohled na politické jevy ve společnosti je možné pozorovat v antickém [[Řecko|Řecku]] v učení [[Sofisté|sofistů]]. [[Sókratés]] jako první řecký filosof prosazoval nutnost vědění pro politické vůdce, kteří nadto měli být filosofy. Na tento názor navázal Platón v dialogu ''[[Ústava (Platón)|Ústava]]'' naukou o ideálním státě. ▼

Platónovy názory byly odmítnuty dalším významným představitelem antické filosofie [[Aristotelés|Aristotelem]], který zdůraznil roli [[ústavnost]]i a [[zákonnost]]i státní moci. Ve spisu ''[[Politika (Aristotelés)|Politika]]'' uskutečňuje první systematické zkoumání politiky. ▼

Na pomezí [[středověk]]u se politikou významně zabýval sv. [[Augustinus]], který ve spise ''[[O Boží obci]]'' zmiňuje dva druhy státu: dokonalý a věčný ''stát Boží'' na jedné straně a hříšný ''stát světský'' na straně druhé. Další středověký myslitel sv. [[Tomáš Akvinský]] naproti tomu usiluje o racionální pohled, navazuje přitom na Aristotela.▼

Rozboru politické moci se ujal italský [[renesance (historická epocha)|renesanční]] filosof [[Niccolò Machiavelli]]. Ve svém díle ''[[Vladař]]'' vyzdvihuje absolutní neomezenou vládu jednotlivce a zabývá se vztahem politického rozhodování ke křesťanským morálním hodnotám. Francouz [[Jean Bodin]] v díle ''Šest knih o státu'' poprvé rozvíjí teorii neomezené a nedělitelné státní suverenity. Roku [[1576]] zmiňuje pojem ''science politique''.▼

Pod vlivem [[Racionalismus|racionalismu]] a [[osvícenství]] vytvořil Holanďan [[Hugo Grotius]] základy [[mezinárodní právo|mezinárodního práva]]. Prosazoval uplatnění [[přirozené právo|přirozeného práva]], poprvé uvádí teorii [[společenská smlouva|společenské smlouvy]], která prezentuje stát jako výsledek dobrovolné smlouvy mezi racionálně myslícími lidmi. Smluvní teorii státu rozvíjeli Angličané [[Thomas Hobbes]] a [[John Locke]]. V Hobbesově ''[[Leviathan (kniha)|Leviathanu]]'' je stát výsledkem uzavřené smlouvy, ale je řízen vládcem s absolutní mocí. John Locke ve svých ''[[Dvě pojednání o vládě|Dvou pojednáních o vládě]]'' uvádí přirozené [[právo na život|právo člověka na život]], [[svoboda|svobodu]] a [[majetek]]. Lidé mají mít též možnost odvolat svého panovníka, pokud by nedodržoval své povinnosti. Prosazováním modelu [[konstituční monarchie]] Locke pokládá základy moderní [[demokracie]]. ▼

Teorii [[přímá demokracie|přímé demokracie]] uvádí v díle ''[[O společenské smlouvě]]'' [[Jean-Jacques Rousseau|Jean Jacques Rousseau]], který se též zabývá sociální nerovností v práci ''[[O příčinách a původu nerovností mezi lidmi]]''. Další Francouz [[Charles Louis Montesquieu|Charles Montesquieu]] v ''[[Duch zákonů|Duchu zákonů]]'' prosazuje teorii tří oddělených složek státní moci ([[Výkonná moc|exekutiva]], [[zákonodárná moc|legislativa]], [[soudní moc|judikativa]]). Ovlivněni předcházejícími mysliteli byli ''otcové americké ústavy'' [[Alexander Hamilton]] a [[James Madison]], a to právě při přípravě [[Ústava Spojených států amerických|základního amerického právního dokumentu]]. ▼

Němec [[Immanuel Kant]] zdůrazňoval roli mravního zákona v politice a mírové uspořádání mezinárodních vztahů. Proti státní autoritě vystoupil [[William Godwin]], předchůdce [[Anarchismus|anarchistického politického myšlení]].▼

Výrazným propagátorem [[Materialismus|materialistického]] pojetí dějin a vizí [[beztřídní společnost|beztřídní]] [[Komunismus|komunistické]] společnosti byl [[Karl Marx]]. Proti němu a [[Marxismus|marxismu]] vystoupil [[Max Weber]], jež viděl počátek [[Kapitalismus|kapitalismu]] v [[Protestantství|protestantském]] přístupu k životu. ▼

Pro další zkoumání rozvíjející se demokracie a [[Liberalismus|liberalismu]] byl významný [[John Stuart Mill]] a jeho práce ''[[O svobodě]]'' a ''Úvahy o vládě ústavní'', ve kterých navázal na dřívější názory [[Jeremy Bentham|Jeremyho Benthama]].▼