Wikipedie

Sklárna: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Zdvorily (diskuse | příspěvky)
412 editací
Přidány další sklárny v Posázaví a na Vrchovině
m →‎Sklárny v Českých zemích: přidala jsem odkazy na jiná hesla na Wikipedii
Řádek 10:
V českých zemích jsou doloženy nejstarší sklárny ve 2. polovině [[13. století]]. [[Středověk]]ou sklářskou huť tvořila sklářská pec krytá přístřeškem a několik jednoduchých budov sloužících k ukládání surovin, k výrobě a k ubytování. Sklárna byla umístěná zpravidla na potoce u lesa a jednalo se často o dočasné zařízení, někdy pouze sezóní (od jara do podzimu). Důvodem byla spotřeba okolního dřeva. Po vymýcení okolního [[les]]a byla huť přemístěna na jiné místo. K "usídlení" hutí dochází v souvislosti s rozmachem sklářské výroby, ale také možností dopravy. Větší pece již nebylo ekonomicky výhodné stavět znovu na jiném místě. Hutě se tak od 16. století stávaly živými hospodářskými jednotkami. Ze 16. století máme z Čech doloženou existenci více než 100 skláren a přes 20 skláren na Moravě.
 
K velkému rozvoji [[sklářství]] a s ním i sklářských hutí dochází po [[Třicetiletá válka|Třicetiletétřicetileté válce]]. České sklo se tehdy vyvážívyváželo podo celé EvropěEvropy. Mnohé z tehdejších skláren pracují dodnes. V roce [[1792]] jebylo v Čechách doloženo 79 sklářských hutí s 1423 pracovníky. V roce [[1798]] pak 64 hutí. Útlum sklářských hutí pak přicházípřišel s [[Napoleonské války|napoleonskými válkami]] a blokádami trhu. K opětovnému rozvoji došlo až od 30. let [[19. století]], kdy se začal počet domácích podniků zvyšovat. Roku [[1844]] bylo v Čechách 85 sklářských hutí a 73 rafinačních podniků, které zaměstnávaly dohromady okolo 30 tisíc lidí. V 70. letech [[19. století]] bylo v Čechách 80 sklářských hutí a jejich počet se do konce 19. století zvýšil na 90.
 
Útlum sklářství znamenala [[první světová válka]]. S jejím příchodem zanikly především malé sklářské hutě a hutě, kde byly sklářské pece vytápěny nerentabilním dřevem. Již od druhé poloviny 19. století došlo k rozvoji vytápění pecí [[Generátorový plyn|generátorovým plynem]] vyráběným z [[uhlí]], což zvýhodňovalo zejména sklárny v severních Čechách. Proces industrializace vedl také k centralizaci a postupné specializaci výroby. Rozvíjela se tak zejména oblast Teplicka, zatímco dříve tradiční sklářství na [[Šumava|Šumavě]] upadaůoupadalo. Poslední ranou menším podnikům byla [[Velká hospodářská krize]].
 
Po [[Druhá světová válka|druhé světové válce]] byla v roce [[1945]] většina větších skláren v Československu znárodněna. Vznikají národní podniky, které sdružují několik skláren najednou. V lednu [[1946]] vznikávzniklo v Praze Generální ředitelství Československých závodů sklářských, pod které jsoubyly národní podniky začleněny. Kromě změny vlastnické struktury se sklárny potýkaly i s částečným nedostatkem kvalitní pracovní síly způsobené odsunem německých sklářů. V roce [[1948]] došlo k velkému poklesu odbytu, což vedlo ke zřízení centrální obchodní organizace zabývající se vývozem - Skloexportu. Znárodnění a centralizace skláren byly završeny pak počátkem padesátých let 20. století.
 
60. léta 20. století znamenala pro mnohé sklárny modernizaci. Začly se zavádět zejména velkokapacitní vanové pece, základ plně automatizovaných linek. 70. léta 20.století znamenala zejména organizační změny ve výrobě. Celý tento sklářský kolos se pak rozpadl s rokem [[Listopad 1989|roku 1989]]. Po roce [[1989]] byla menší část skláren vrácena původním vlastníkům a ostatní [[Privatizace|privatizovány]]. Společnost [[Skloexport]] zkrachovala, některé sklárny v průběhu krátké doby měnilyzměnily majitele a některé byly nuceny zastavit výrobu. Na evropský trh konce 20. století také začala dopadat levná asijská konkurence, která je jednou z hlavních příčin recese skláren v České republice. Důvodem je stále velký podíl ruční práce a nedostatečné investice do automatizace výroby.
 
{{LocMap vícenásobně
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Sklárna“