První pětiletka (Jugoslávie): Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace |
další úpravy |
||
Řádek 2:
'''První [[pětiletka]]''' v '''[[Jugoslávie|Jugoslávii]]''' probíhala v letech [[1947]]-[[1952]]<ref>[http://www.photius.com/countries/serbia_and_montenegro/economy/yugoslavia_former_economy_the_first_five_year_~11869.html Článek na photius.com]</ref>. Jednalo se o významný ekonomický plán, kterým tehdejší [[plánovací komise]] rodící se [[komunismus|komunistické]] [[Jugoslávie]] chtěla pomoci překonat zaostalost země a vyřešit dlouhodobé problémy. Vedení Komunistické strany Jugoslávie tehdy přistupovalo k fungování státu ryze prosovětsky a proto tvorba pětiletých plánů po vzoru [[Sovětský svaz|SSSR]] byla zcela logickou odpovědí.
== Příprava a cíle ==
První pětiletý plán se měl snažit hlavně o zprůmyslnění celé země. Přestože se komunisté považovali za předvoj [[dělnictvo|dělníků]], celá Jugoslávie měla spíše [[zemědělství|agrární]] charakter a počet [[továrna|továren]] (a tedy dělníků) byl malý. Vysoká zaostalost navíc umocňovala mnohé problémy v zemi, převážně národnostního a náboženského charakteru. Stále ještě trvala velká nerovnoměrnost mezi severem a jihem státu. ▼
▲První pětiletý plán se měl snažit hlavně o zprůmyslnění celé země. Přestože se komunisté považovali za předvoj [[dělnictvo|dělníků]], celá Jugoslávie měla spíše [[zemědělství|agrární]] charakter a počet [[továrna|továren]] (a tedy dělníků) byl malý. Vysoká zaostalost navíc umocňovala mnohé problémy v zemi, převážně národnostního a náboženského charakteru. Stále ještě trvala velká nerovnoměrnost mezi severem a jihem státu. [[Josip Broz Tito|Tito]] vybral [[Andrija Hebrang|Andriju Hebranga]], chorvatského partyzána a člena [[ZAVNOH]], aby plán organizoval, později jej rozvíjel a uváděl do praxe slovinský komunista [[Boris Kidrič]]. Důvodou ke změně byla především nespokojenost s výsledky, vyplývající z četných neúspěchů.<ref name="YAH238">{{Citace monografie
| příjmení = Lampe
| jméno = John
| odkaz na autora =
| titul = Yugoslavia as a history
| vydavatel = Cambridge University press
| místo = Cambridge
| rok = 1996
| počet stran =
| isbn = 0-521-46705-5
| kapitola = Founding the second Yugoslavia 1946-1953
| strany = 238
| jazyk = angličtina
}}</ref>
Podle plánu, který byl neskutečně rozsáhlý, mělo být do roku [[1951]] dosáhnuto zdvojnásobení výroby v porovnání s rokem [[1939]], položeno přes tisíc pět set kilometrů nových železničních tratí, vybudováno nesčetně nových podniků.
== Použité metody a realizace ==
V tomto pětiletém plánu byla využita pracovní síla hlavně mládežnických brigád<ref name="IJ509">{{Citace monografie
Řádek 17 ⟶ 36:
| strany = 509
| jazyk = srbochorvatština
}}</ref>, které se sice dostávalo zpočátku ohromné množství, díky nízkým odměnám však postupem času ale klesala motivace k práci a výkonnost. Zpočátku tak bylo možné velkolepé cíle nejen plnit, ale i předhánět. Na konci roku [[1947]] však na odpovědných místech začalo být jasné, že původní plány byly značně nadhodnoceny a mnohde počítaly s nasazením až dvojnásobku živé síly.<ref name="YAH238"/> Budování nových dopravních tepen a průmyslových závodů bez dostatku investic a pracovní síly vedlo k problémům, které se naplno projevily v roce [[1949]]. Pouze v severních republikách bylo možné se odhadovaným cílům alespoň přiblížit, v jižních byl neúspěch zcela očividný.<ref name="YAH238"/> Chyběla navíc konkrétní ekonomická strategie, která by dokázala práci rozplánovat tak, aby nedocházelo k nepříjemným chybám.<ref name="IJ508">{{Citace monografie
| příjmení = Petranović
| jméno = Branko
Řádek 30 ⟶ 49:
| strany = 508
| jazyk = srbochorvatština
}}</ref>
}}</ref> Země navíc čelila mnohým komplikacím v zahraniční politice, neboť [[Bělehrad]] a [[Moskva]] prošly řadou roztržek. Západní státy se kromě toho rozhodly angažovat v otázce územních sporů s [[Itálie|Itálií]], což tak Bělehrad uvrhlo mezi dvě mlýnská kola. Země vznikajícího [[východní blok|východního bloku]] přestaly s Jugoslávií obchodovat, což situaci značně zhoršilo.▼
== Mezinárodní problémy ==
▲
== Zemědělství ==
Agrární sektor byl v Jugoslávii ohromný. Komunisté chtěli během první pětiletky zajistit zvýšení produktivity potravin rozšířením strojů. Těch však bylo v zemi málo; pouhých 4500, které by mohly práci vykonávat.<ref name="IJ509"/> Dovoz strojů chtěl sice Kidrič řešit pomocí importu z [[Maďarsko|Maďarska]], [[Československo|Československa]] a dalších podobných států, i ty však procházely rozsáhlými procesy poválečné obnovy a neměly tak dostatečné průmyslové kapacity.<ref name="YAH238"/> Země vznikajícího [[východní blok|východního bloku]] přestaly navíc s Jugoslávií po roztržce se stalinem obchodovat, což situaci značně zhoršilo.
Byla také zahájena [[kolektivizace v Jugoslávii|kolektivizace]], která však nepřinesla kýžené ovace; na přelomu let [[1949]] a [[1950]] [[Svaz komunistů Jugoslávie]] sice vydal příslušná rozhodnutí, která měla za cíl kolektivizaci venkova urychlit,<ref name="IJ511">{{Citace monografie
| příjmení = Petranović
| jméno = Branko
Řádek 46 ⟶ 73:
| jazyk = srbochorvatština
}}</ref> o pouhé dva roky později však byla tato politika pro velký neúspěch opuštěna.
== Výsledky ==
Přesto se podařilo velmi efektivně navýšit celkovou průmyslovou produkci v zemi, samozřejmě díky výstavbě nových závodů. Po celé Jugoslávii se vytvořilo najednou ohromné množství stavenišť; financování takového počtu staveb jugoslávský stát samozřejmě vysávalo, byť měly mládežnické brigády situaci do jisté míry jako dobrovolná práce{{chybí zdroj}} zlepšit. Zásobování energií zajistily četné hydroelektrárny.<ref name="IJ509"/> Nově vzniklé podniky a závody navíc trpěly tím problémem, že do jejich vedení se v řadě případů dostávali straně loajální, avšak ne dostatečně vzdělaní lidé.<ref name="PJ295">{{Citace monografie
| |||